Skip to content
אתר זה לא תומך בגרסאות ישנות של אינטרנט אקספלורר
מומלץ להשתמש בדפדפן גוגל כרום או פיירפוקס מוזילה
(או באינטרנט אקספלורר / edge עדכני)
Enjoy Learning Sanskrit tips, tools, resources and more...

महाभारतः       mahābhārataḥ - book-3, chapter-206

Use the following checkboxes to set the display options for this chapter (You can also control the display of each verse separately):
what would you like to see in each verse:
which language(s) would you like to see in the translations:
व्याध उवाच ।
एवं शप्तोऽहमृषिणा तदा द्विजवरोत्तम ।
अभिप्रसादयमृषिं गिरा वाक्यविशारदम् ॥१॥
1. vyādha uvāca ,
evaṁ śapto'hamṛṣiṇā tadā dvijavarottama ,
abhiprasādayamṛṣiṁ girā vākyaviśāradam.
1. vyādhaḥ uvāca evam śaptaḥ aham ṛṣiṇā tadā
dvijavarottama abhiprasādayam ṛṣim girā vākyaviśāradam
1. The hunter said: 'O best among noble twice-born (dvija) ones, when I was thus cursed by the sage (ṛṣi) at that time, I appeased that eloquent sage with my words.'
1. הצייד אמר: הו מיטב הבְּרַהְמִינִים, כך קילל אותי החוזה אז, ופייסתי אותו בדברים, אותו חוזה הבקי בדיבור.
अजानता मयाकार्यमिदमद्य कृतं मुने ।
क्षन्तुमर्हसि तत्सर्वं प्रसीद भगवन्निति ॥२॥
2. ajānatā mayākāryamidamadya kṛtaṁ mune ,
kṣantumarhasi tatsarvaṁ prasīda bhagavanniti.
2. ajānatā mayā akāryam idam adya kṛtam mune
kṣantum arhasi tat sarvam prasīda bhagavan iti
2. O sage (muni), this improper act was done by me unknowingly today. You should forgive all of that. Be gracious, O revered one (bhagavan)!
2. בלי לדעת עשיתי היום מעשה שאין לעשותו, הו קדוש. אנא סלח על הכול, הו אדון, והראה לי חסד, כך אמרתי לו.
ऋषिरुवाच ।
नान्यथा भविता शाप एवमेतदसंशयम् ।
आनृशंस्यादहं किंचित्कर्तानुग्रहमद्य ते ॥३॥
3. ṛṣiruvāca ,
nānyathā bhavitā śāpa evametadasaṁśayam ,
ānṛśaṁsyādahaṁ kiṁcitkartānugrahamadya te.
3. ṛṣiḥ uvāca na anyathā bhavitā śāpaḥ evam etat asaṃśayam
ānṛśaṃsyāt aham kiṃcit kartā anugraham adya te
3. The sage said: "The curse cannot be otherwise; this is certainly true. However, out of compassion, I will grant you some favor today."
3. החוזה אמר: הקללה לא תשתנה, זה בוודאי כך. אולם מתוך חמלה אעשה לך היום חסד מסוים.
शूद्रयोनौ वर्तमानो धर्मज्ञो भविता ह्यसि ।
मातापित्रोश्च शुश्रूषां करिष्यसि न संशयः ॥४॥
4. śūdrayonau vartamāno dharmajño bhavitā hyasi ,
mātāpitrośca śuśrūṣāṁ kariṣyasi na saṁśayaḥ.
4. śūdrayonau vartamānaḥ dharmajñaḥ bhavitā hi asi
mātāpitroḥ ca śuśrūṣām kariṣyasi na saṃśayaḥ
4. Even while existing in a śūdra birth (śūdrayoni), you will indeed be a knower of righteousness (dharma). And you will undoubtedly perform service to your mother and father.
4. בהיותך בלידה של שׁוּדְרַה תהיה יודע את דרך היושר, ותשרת את אמך ואת אביך, בלי ספק.
तया शुश्रूषया सिद्धिं महतीं समवाप्स्यसि ।
जातिस्मरश्च भविता स्वर्गं चैव गमिष्यसि ।
शापक्षयान्ते निर्वृत्ते भवितासि पुनर्द्विजः ॥५॥
5. tayā śuśrūṣayā siddhiṁ mahatīṁ samavāpsyasi ,
jātismaraśca bhavitā svargaṁ caiva gamiṣyasi ,
śāpakṣayānte nirvṛtte bhavitāsi punardvijaḥ.
5. tayā śuśrūṣayā siddhim mahatīm
samavāpsyasi jātismaraḥ ca bhavitā
svargam ca eva gamiṣyasi śāpakṣayānte
nirvṛtte bhavitā asi punaḥ dvijaḥ
5. Through that service, you will attain great spiritual accomplishment (siddhi). You will also remember your past lives (jātismara) and indeed go to heaven. When the curse has run its course and ceased, you will again become a twice-born (dvija).
5. בזכות השירות הזה תשיג הישג רוחני גדול (סִידְּהִי). תזכור את לידותיך הקודמות ותגיע לעולם השמימי. כשהקללה תכלה ויגיע קיצה, תהיה שוב בְּרַהְמִין.
व्याध उवाच ।
एवं शप्तः पुरा तेन ऋषिणास्म्युग्रतेजसा ।
प्रसादश्च कृतस्तेन ममैवं द्विपदां वर ॥६॥
6. vyādha uvāca ,
evaṁ śaptaḥ purā tena ṛṣiṇāsmyugratejasā ,
prasādaśca kṛtastena mamaivaṁ dvipadāṁ vara.
6. vyādhaḥ uvāca evam śaptaḥ purā tena ṛṣiṇā asmi ugratejasā
prasādaḥ ca kṛtaḥ tena mama evam dvipadām vara
6. The fowler said: "Thus was I cursed long ago by that sage (ṛṣi) of fierce power. And such a favor (prasāda) was granted to me by him, O best of two-footed beings!"
6. הצייד אמר: כך קילל אותי בעבר החוזה בעל הזוהר העז, ואף עשה לי חסד, הו מיטב בני האדם.
शरं चोद्धृतवानस्मि तस्य वै द्विजसत्तम ।
आश्रमं च मया नीतो न च प्राणैर्व्ययुज्यत ॥७॥
7. śaraṁ coddhṛtavānasmi tasya vai dvijasattama ,
āśramaṁ ca mayā nīto na ca prāṇairvyayujyata.
7. śaram ca uddhṛtavān asmi tasya vai dvijasattama
āśramam ca mayā nītaḥ na ca prāṇaiḥ vyayujyata
7. O best among brahmins, I extracted the arrow, and I also brought him to my hermitage (āśrama), where he did not lose his life.
7. הוצאתי ממנו את החץ, הו מיטב הבְּרַהְמִינִים, והבאתי אותו למשכנו, והוא לא מת.
एतत्ते सर्वमाख्यातं यथा मम पुराभवत् ।
अभितश्चापि गन्तव्यं मया स्वर्गं द्विजोत्तम ॥८॥
8. etatte sarvamākhyātaṁ yathā mama purābhavat ,
abhitaścāpi gantavyaṁ mayā svargaṁ dvijottama.
8. etat te sarvam ākhyātam yathā mama purā abhavat
abhitaḥ ca api gantavyam mayā svargam dvijottama
8. I have recounted to you this entire story of what happened to me in the past. And now, O best among brahmins, I must proceed to heaven.
8. סיפרתי לך הכול על מה שקרה לי בעבר. ובכל מקרה אלך לעולם השמימי, הו מיטב הבְּרַהְמִינִים.
ब्राह्मण उवाच ।
एवमेतानि पुरुषा दुःखानि च सुखानि च ।
प्राप्नुवन्ति महाबुद्धे नोत्कण्ठां कर्तुमर्हसि ।
दुष्करं हि कृतं तात जानता जातिमात्मनः ॥९॥
9. brāhmaṇa uvāca ,
evametāni puruṣā duḥkhāni ca sukhāni ca ,
prāpnuvanti mahābuddhe notkaṇṭhāṁ kartumarhasi ,
duṣkaraṁ hi kṛtaṁ tāta jānatā jātimātmanaḥ.
9. evam etāni puruṣā duḥkhāni ca
sukhāni ca prāpnuvanti mahābuddhe na
utkaṇṭhām kartum arhasi duṣkaram
hi kṛtam tāta jānatā jātim ātmanaḥ
9. The brahmin said: O greatly intelligent one, people (puruṣā) experience both sorrows and joys in this manner. You should not feel regret. For, O dear one, you have indeed performed a difficult deed, knowing the intrinsic nature (ātman) of your being.
9. הבְּרַהְמִין אמר: כך אנשים חווים צער ושמחה, הו בעל תבונה גדולה, ואין לך להתייסר בגעגוע. אכן קשה היה מה שנעשה, יקירי, בהיותך מודע ללידתך.
कर्मदोषश्च वै विद्वन्नात्मजातिकृतेन वै ।
कंचित्कालं मृष्यतां वै ततोऽसि भविता द्विजः ।
सांप्रतं च मतो मेऽसि ब्राह्मणो नात्र संशयः ॥१०॥
10. karmadoṣaśca vai vidvannātmajātikṛtena vai ,
kaṁcitkālaṁ mṛṣyatāṁ vai tato'si bhavitā dvijaḥ ,
sāṁprataṁ ca mato me'si brāhmaṇo nātra saṁśayaḥ.
10. karma-doṣaḥ ca vai vidvan ātma-jāti-kṛtena
vai kaṃcit kālam mṛṣyatām vai
tataḥ asi bhavitā dvijaḥ sāmpratam ca
mataḥ me asi brāhmaṇaḥ na atra saṃśayaḥ
10. O learned one (vidvan), indeed the flaw of action (karma) is due to your intrinsic nature (ātman) of birth. Endure it for a while, indeed. Then you will become a brahmin. And now, I consider you a brahmin; there is no doubt about this.
10. הו בעל ידע, הפגם של פעולות העבר נוצר מתוך לידתך שלך. סבול זאת זמן מה, ואחר כך תהיה שוב בְּרַהְמִין. ועכשיו אני מחשיב אותך בְּרַהְמִין, ואין בכך ספק.
ब्राह्मणः पतनीयेषु वर्तमानो विकर्मसु ।
दाम्भिको दुष्कृतप्रायः शूद्रेण सदृशो भवेत् ॥११॥
11. brāhmaṇaḥ patanīyeṣu vartamāno vikarmasu ,
dāmbhiko duṣkṛtaprāyaḥ śūdreṇa sadṛśo bhavet.
11. brāhmaṇaḥ patanīyeṣu vartamānaḥ vikarmasu
dāmbhikaḥ duṣkṛtaprāyaḥ śūdreṇa sadṛśaḥ bhavet
11. A Brahmin who engages in degrading and forbidden actions, is arrogant, and primarily performs misdeeds, should be considered equal to a Shudra.
11. בְּרַהְמִין שעוסק במעשים רעים המביאים לנפילה, צבוע ועושה רע על פי רוב, נעשה דומה לשׁוּדְרַה.
यस्तु शूद्रो दमे सत्ये धर्मे च सततोत्थितः ।
तं ब्राह्मणमहं मन्ये वृत्तेन हि भवेद्द्विजः ॥१२॥
12. yastu śūdro dame satye dharme ca satatotthitaḥ ,
taṁ brāhmaṇamahaṁ manye vṛttena hi bhaveddvijaḥ.
12. yaḥ tu śūdraḥ dame satye dharme ca satatotthitaḥ
tam brāhmaṇam aham manye vṛttena hi bhavet dvijaḥ
12. But the Shudra who is constantly engaged in self-control, truth, and (natural) law (dharma) - him I consider a Brahmin. For truly, one becomes a twice-born (dvija) by one's conduct.
12. אך שׁוּדְרַה שתמיד עומד איתן בריסון עצמי, באמת ובדרך היושר, אותו אני מחשיב לבְּרַהְמִין, שהרי מתוך התנהגות אדם הופך לבְּרַהְמִין.
कर्मदोषेण विषमां गतिमाप्नोति दारुणाम् ।
क्षीणदोषमहं मन्ये चाभितस्त्वां नरोत्तम ॥१३॥
13. karmadoṣeṇa viṣamāṁ gatimāpnoti dāruṇām ,
kṣīṇadoṣamahaṁ manye cābhitastvāṁ narottama.
13. karmadoṣeṇa viṣamām gatim āpnoti dāruṇām
kṣīṇadoṣam aham manye ca abhitaḥ tvām narottama
13. One attains a severe and dreadful destination due to the flaws in their actions (karma). But I consider you, O best of men, to be completely free from faults.
13. בגלל פגם הקַרְמַה מגיע אדם למצב קשה ואכזרי. הו מצטיין שבבני האדם, אני רואה אותך כמי שהפגם שלו כבר כלה לגמרי.
कर्तुमर्हसि नोत्कण्ठां त्वद्विधा ह्यविषादिनः ।
लोकवृत्तान्तवृत्तज्ञा नित्यं धर्मपरायणाः ॥१४॥
14. kartumarhasi notkaṇṭhāṁ tvadvidhā hyaviṣādinaḥ ,
lokavṛttāntavṛttajñā nityaṁ dharmaparāyaṇāḥ.
14. kartum arhasi na utkaṇṭhām tvadvidhā hi aviṣādinaḥ
lokavṛttāntavṛttajñāḥ nityam dharmaparāyaṇāḥ
14. You should not feel anxiety or longing. Indeed, people like you are never dejected, they understand the ways of the world, and are always dedicated to (natural) law (dharma).
14. אין לך להרבות בדאגה, כי אנשים כמוך אינם נופלים בייאוש. הם מכירים את מהלך העולם ותמיד מסורים לדרך היושר.
व्याध उवाच ।
प्रज्ञया मानसं दुःखं हन्याच्छारीरमौषधैः ।
एतद्विज्ञानसामर्थ्यं न बालैः समतां व्रजेत् ॥१५॥
15. vyādha uvāca ,
prajñayā mānasaṁ duḥkhaṁ hanyācchārīramauṣadhaiḥ ,
etadvijñānasāmarthyaṁ na bālaiḥ samatāṁ vrajet.
15. vyādhaḥ uvāca prajñayā mānasam duḥkham hanyāt śārīram
auṣadhaiḥ etat vijñāna sāmartyam na bālaiḥ samatām vrajet
15. The hunter said: One should overcome mental suffering with wisdom and physical ailments with medicines. This power of discernment cannot be equated with that of immature people.
15. הצייד אמר: בתבונה יש לבער את הסבל הנפשי, ובתרופות את הסבל הגופני. זהו כוחו של הידע, ואנשים ילדותיים אינם מגיעים לו.
अनिष्टसंप्रयोगाच्च विप्रयोगात्प्रियस्य च ।
मानुषा मानसैर्दुःखैर्युज्यन्ते अल्पबुद्धयः ॥१६॥
16. aniṣṭasaṁprayogācca viprayogātpriyasya ca ,
mānuṣā mānasairduḥkhairyujyante alpabuddhayaḥ.
16. aniṣṭasamprayogāt ca viprayogāt priyasya ca
mānuṣāḥ mānasaiḥ duḥkhaiḥ yujyante alpabuddhayaḥ
16. People of little intelligence are afflicted by mental sufferings due to association with undesirable things and separation from dear ones.
16. בגלל המפגש עם מה שאינו רצוי והפרידה ממה שאהוב, בני אדם דלי תבונה נתקפים בסבל נפשי.
गुणैर्भूतानि युज्यन्ते वियुज्यन्ते तथैव च ।
सर्वाणि नैतदेकस्य शोकस्थानं हि विद्यते ॥१७॥
17. guṇairbhūtāni yujyante viyujyante tathaiva ca ,
sarvāṇi naitadekasya śokasthānaṁ hi vidyate.
17. guṇaiḥ bhūtāni yujyante viyujyante tathā eva ca
sarvāṇi na etat ekasya śokasthānam hi vidyate
17. All beings are associated with the qualities (guṇas) and are similarly disassociated from them. Indeed, there is no cause for sorrow unique to a single individual.
17. כל היצורים מתחברים ונפרדים בהשפעת תכונותיהם, וכך הדבר תמיד. אין בכך סיבה לאבל של אדם אחד בלבד.
अनिष्टेनान्वितं पश्यंस्तथा क्षिप्रं विरज्यते ।
ततश्च प्रतिकुर्वन्ति यदि पश्यन्त्युपक्रमम् ।
शोचतो न भवेत्किंचित्केवलं परितप्यते ॥१८॥
18. aniṣṭenānvitaṁ paśyaṁstathā kṣipraṁ virajyate ,
tataśca pratikurvanti yadi paśyantyupakramam ,
śocato na bhavetkiṁcitkevalaṁ paritapyate.
18. aniṣṭena anvitam paśyan tathā kṣipram
virajyate tataḥ ca pratikurvanti
yadi paśyanti upakramam śocataḥ
na bhavet kiñcit kevalam paritapyate
18. Upon seeing one afflicted by undesirable circumstances, one quickly becomes indifferent. Then, people take counteractive measures if they perceive a viable approach. Nothing is gained by grieving; one merely suffers.
18. מי שרואה שנקלע לדבר בלתי רצוי, מאבד במהירות את ההתקשרות אליו. ואז הם פועלים לתקן את המצב, אם הם רואים דרך לפעולה. מי שמתאבל אינו משיג דבר, והוא רק נצרב בסבל.
परित्यजन्ति ये दुःखं सुखं वाप्युभयं नराः ।
त एव सुखमेधन्ते ज्ञानतृप्ता मनीषिणः ॥१९॥
19. parityajanti ye duḥkhaṁ sukhaṁ vāpyubhayaṁ narāḥ ,
ta eva sukhamedhante jñānatṛptā manīṣiṇaḥ.
19. parityajanti ye duḥkham sukham vā api ubhayam
narāḥ tat eva sukham edhante jñānatṛptāḥ manīṣiṇaḥ
19. Those people (narāḥ) who abandon both sorrow (duḥkham) and happiness (sukham), or even one of them, those wise ones (manīṣiṇaḥ), contented by knowledge, alone achieve true prosperity.
19. אנשים חכמים שנוטשים את הסבל ואת האושר גם יחד, שבעים מהידע, והם אלה שפורחים באושר.
असंतोषपरा मूढाः संतोषं यान्ति पण्डिताः ।
असंतोषस्य नास्त्यन्तस्तुष्टिस्तु परमं सुखम् ।
न शोचन्ति गताध्वानः पश्यन्तः परमां गतिम् ॥२०॥
20. asaṁtoṣaparā mūḍhāḥ saṁtoṣaṁ yānti paṇḍitāḥ ,
asaṁtoṣasya nāstyantastuṣṭistu paramaṁ sukham ,
na śocanti gatādhvānaḥ paśyantaḥ paramāṁ gatim.
20. asaṃtoṣaparāḥ mūḍhāḥ saṃtoṣam yānti
paṇḍitāḥ asaṃtoṣasya na asti antaḥ
tuṣṭiḥ tu paramam sukham na śocanti
gatādhvānaḥ paśyantaḥ paramām gatim
20. The deluded (mūḍhāḥ) are inclined towards discontent, whereas the wise (paṇḍitāḥ) attain contentment. There is no end to discontent, but satisfaction is the highest happiness. Those who have traversed the path (gatādhvānaḥ), perceiving the supreme goal (paramāṃ gatim), do not grieve.
20. הטיפשים שקועים באי שביעות רצון, והחכמים מגיעים לשביעות רצון. לאי שביעות הרצון אין סוף, ושביעות הרצון היא האושר העליון. מי שהגיע לסוף הדרך אינו מתאבל, כי הוא רואה את היעד העליון.
न विषादे मनः कार्यं विषादो विषमुत्तमम् ।
मारयत्यकृतप्रज्ञं बालं क्रुद्ध इवोरगः ॥२१॥
21. na viṣāde manaḥ kāryaṁ viṣādo viṣamuttamam ,
mārayatyakṛtaprajñaṁ bālaṁ kruddha ivoragaḥ.
21. na viṣāde manaḥ kāryam viṣādaḥ viṣam uttamam
mārayati akṛtaprajñam bālam kruddhaḥ iva uragaḥ
21. One should not allow the mind to dwell in despair (viṣāde), for despair is a potent poison (viṣam uttamam). It destroys the unwise person (akṛtaprajñam), just as an enraged serpent (kruddhaḥ uragaḥ) kills a child (bālam).
21. אין לתת לפעילות החשיבה לשקוע בייאוש. הייאוש הוא הרעל המעולה, והוא הורג את מי שלא פיתח תבונה, כשם שנחש זועם הורג ילד.
यं विषादोऽभिभवति विषमे समुपस्थिते ।
तेजसा तस्य हीनस्य पुरुषार्थो न विद्यते ॥२२॥
22. yaṁ viṣādo'bhibhavati viṣame samupasthite ,
tejasā tasya hīnasya puruṣārtho na vidyate.
22. yam viṣādaḥ abhibhavati viṣame samupasthite
tejasā tasya hīnasya puruṣārthaḥ na vidyate
22. When a difficult situation (viṣame) arises (samupasthite), despair (viṣādaḥ) overwhelms that person (yam); for such a one, who is devoid of vigor (tejasā hīnasya), human endeavor (puruṣārthaḥ) is not possible.
22. מי שהייאוש מכריע אותו כשמגיע מצב קשה, נעדר עוצמה, ואין בו יכולת להשיג את מטרות חייו.
अवश्यं क्रियमाणस्य कर्मणो दृश्यते फलम् ।
न हि निर्वेदमागम्य किंचित्प्राप्नोति शोभनम् ॥२३॥
23. avaśyaṁ kriyamāṇasya karmaṇo dṛśyate phalam ,
na hi nirvedamāgamya kiṁcitprāpnoti śobhanam.
23. avaśyam kriyamāṇasya karmaṇaḥ dṛśyate phalam |
na hi nirvedam āgamya kiṃcit prāpnoti śobhanam
23. The fruit of an action (karma) that is necessarily performed is certainly seen. Indeed, one achieves nothing good by resorting to despondency.
23. פרי הפעולה שנעשית בהתמדה נראה בוודאי. מי שנקלע לייאוש אינו משיג דבר טוב.
अथाप्युपायं पश्येत दुःखस्य परिमोक्षणे ।
अशोचन्नारभेतैव युक्तश्चाव्यसनी भवेत् ॥२४॥
24. athāpyupāyaṁ paśyeta duḥkhasya parimokṣaṇe ,
aśocannārabhetaiva yuktaścāvyasanī bhavet.
24. atha api upāyam paśyeta duḥkhasya parimokṣaṇe
| aśocan ārabheta eva yuktaḥ ca avyasanī bhavet
24. Moreover, one should perceive a means for liberation (mokṣa) from suffering. Without grieving, one should certainly begin, and should be disciplined and free from any vice.
24. ובכל זאת, יש לחפש דרך להשתחרר מהסבל. יש להתחיל לפעול בלי להתאבל, בריכוז ובלי להיות שבוי בצרה.
भूतेष्वभावं संचिन्त्य ये तु बुद्धेः परं गताः ।
न शोचन्ति कृतप्रज्ञाः पश्यन्तः परमां गतिम् ॥२५॥
25. bhūteṣvabhāvaṁ saṁcintya ye tu buddheḥ paraṁ gatāḥ ,
na śocanti kṛtaprajñāḥ paśyantaḥ paramāṁ gatim.
25. bhūteṣu abhāvam saṃcintya ye tu buddheḥ param gatāḥ
| na śocanti kṛtaprajñāḥ paśyantaḥ paramām gatim
25. But those who, having contemplated the non-existence (abhāva) of beings, have transcended the intellect, they, whose wisdom (prajñā) is perfected, do not grieve, for they perceive the supreme state.
25. אלה שהרהרו בהיעדרם של היצורים לפני הלידה ואחרי המוות, והגיעו מעבר לשכל, הם בעלי תבונה מגובשת. הם אינם מתאבלים, כי הם רואים את היעד העליון.
न शोचामि च वै विद्वन्कालाकाङ्क्षी स्थितोऽस्म्यहम् ।
एतैर्निदर्शनैर्ब्रह्मन्नावसीदामि सत्तम ॥२६॥
26. na śocāmi ca vai vidvankālākāṅkṣī sthito'smyaham ,
etairnidarśanairbrahmannāvasīdāmi sattama.
26. na śocāmi ca vai vidvan kāla ākaṅkṣī sthitaḥ asmi
aham | etaiḥ nidarśanaiḥ brahman na avasīdāmi sattama
26. O learned one, I do not grieve, for I stand firm, awaiting the right time. O Brahmin, best among the virtuous, I do not become dejected by these illustrations.
26. הו נבון, אני אינני מתאבל, ואני עומד וממתין לזמני. בזכות הדוגמאות האלה, הו בְּרַהְמִין, הו מעולה, אני אינני שוקע בייאוש.
ब्राह्मण उवाच ।
कृतप्रज्ञोऽसि मेधावी बुद्धिश्च विपुला तव ।
नाहं भवन्तं शोचामि ज्ञानतृप्तोऽसि धर्मवित् ॥२७॥
27. brāhmaṇa uvāca ,
kṛtaprajño'si medhāvī buddhiśca vipulā tava ,
nāhaṁ bhavantaṁ śocāmi jñānatṛpto'si dharmavit.
27. brāhmaṇaḥ uvāca kṛtaprajñaḥ asi medhāvī buddhiḥ ca vipulā
tava na aham bhavantam śocāmi jñānatṛptaḥ asi dharmavit
27. The Brahmin said: "You are accomplished in wisdom, intelligent, and your intellect is vast. I do not grieve for you, as you are content through knowledge and a knower of natural law (dharma)."
27. הבְּרַהְמִין אמר: אתה בעל תבונה מגובשת וחכם, ושכלך רחב. אני אינני מצטער עליך, כי אתה שבע מהידע ויודע את דרך היושר.
आपृच्छे त्वां स्वस्ति तेऽस्तु धर्मस्त्वा परिरक्षतु ।
अप्रमादस्तु कर्तव्यो धर्मे धर्मभृतां वर ॥२८॥
28. āpṛcche tvāṁ svasti te'stu dharmastvā parirakṣatu ,
apramādastu kartavyo dharme dharmabhṛtāṁ vara.
28. āpṛcchhe tvām svasti te astu dharmaḥ tvā parirakṣatu
apramādaḥ tu kartavyaḥ dharme dharmabhṛtām vara
28. "I bid you farewell; may all be well with you, and may natural law (dharma) protect you. However, O best among the upholders of natural law (dharma), diligence must be practiced in matters of natural law (dharma)."
28. אני נפרד ממך. שיהיה לך טוב, ושדרך היושר תשמור עליך. הו מעולה שבנושאי דרך היושר, עליך לנהוג בערנות ובלי רשלנות על פי חוקת החיים.
मार्कण्डेय उवाच ।
बाढमित्येव तं व्याधः कृताञ्जलिरुवाच ह ।
प्रदक्षिणमथो कृत्वा प्रस्थितो द्विजसत्तमः ॥२९॥
29. mārkaṇḍeya uvāca ,
bāḍhamityeva taṁ vyādhaḥ kṛtāñjaliruvāca ha ,
pradakṣiṇamatho kṛtvā prasthito dvijasattamaḥ.
29. mārkaṇḍeyaḥ uvāca bāḍham iti eva tam vyādhaḥ kṛtāñjaliḥ
uvāca ha pradakṣiṇam atho kṛtvā prasthitaḥ dvijasattamaḥ
29. Mārkaṇḍeya said: "The hunter, with folded hands, indeed replied to him, 'Certainly!' Then, after circumambulating him clockwise, the best among the twice-born (dvijasattama) departed."
29. מָארְקַנְדֵיַה אמר: הצייד השיב לו בהסכמה, כשכפות ידיו צמודות בהשתחוות. אחר כך הקיף אותו הבְּרַהְמִין המעולה בכבוד ויצא לדרכו.
स तु गत्वा द्विजः सर्वां शुश्रूषां कृतवांस्तदा ।
मातापितृभ्यां वृद्धाभ्यां यथान्यायं सुसंशितः ॥३०॥
30. sa tu gatvā dvijaḥ sarvāṁ śuśrūṣāṁ kṛtavāṁstadā ,
mātāpitṛbhyāṁ vṛddhābhyāṁ yathānyāyaṁ susaṁśitaḥ.
30. saḥ tu gatvā dvijaḥ sarvām śuśrūṣām kṛtavān tadā
mātāpitṛbhyām vṛddhābhyām yathānyāyam susaṃśitaḥ
30. But that twice-born (dvija), having gone (home), then performed all due service to his aged mother and father appropriately, being very disciplined (susaṃśita).
30. והבְּרַהְמִין הלך, ומאז שירת את אמו ואביו הזקנים בכל סוגי השירות, כפי שמתחייב ובמסירות גדולה.
एतत्ते सर्वमाख्यातं निखिलेन युधिष्ठिर ।
पृष्टवानसि यं तात धर्मं धर्मभृतां वर ॥३१॥
31. etatte sarvamākhyātaṁ nikhilena yudhiṣṭhira ,
pṛṣṭavānasi yaṁ tāta dharmaṁ dharmabhṛtāṁ vara.
31. etat te sarvam ākhyātam nikhilena yudhiṣṭhira |
pṛṣṭavān asi yam tāta dharmam dharmabhṛtām vara
31. O Yudhiṣṭhira, best among those who uphold natural law (dharma), O dear one, all this has been fully explained to you concerning the natural law (dharma) about which you inquired.
31. הו יוּדְהִישְׁתְהִירַה, סיפרתי לך את כל זה בשלמותו. הו יקירי, מעולה שבנושאי דרך היושר, זו דרך היושר ששאלת עליה.
पतिव्रताया माहात्म्यं ब्राह्मणस्य च सत्तम ।
मातापित्रोश्च शुश्रूषा व्याधे धर्मश्च कीर्तितः ॥३२॥
32. pativratāyā māhātmyaṁ brāhmaṇasya ca sattama ,
mātāpitrośca śuśrūṣā vyādhe dharmaśca kīrtitaḥ.
32. pativratāyāḥ māhātmyam brāhmaṇasya ca sattama |
mātāpitroḥ ca śuśrūṣā vyādheḥ dharmaḥ ca kīrtitaḥ
32. O best among the virtuous (sattama), the greatness of the devoted wife, the greatness of the Brahmin, the service to parents, and the natural law (dharma) of the hunter have all been recounted.
32. סיפרתי לך על גדולתה של האישה הנאמנה לבעלה ועל גדולת הבְּרַהְמִין, הו מעולה. סיפרתי גם על שירות האם והאב ועל תורת החיים של הצייד.
युधिष्ठिर उवाच ।
अत्यद्भुतमिदं ब्रह्मन्धर्माख्यानमनुत्तमम् ।
सर्वधर्मभृतां श्रेष्ठ कथितं द्विजसत्तम ॥३३॥
33. yudhiṣṭhira uvāca ,
atyadbhutamidaṁ brahmandharmākhyānamanuttamam ,
sarvadharmabhṛtāṁ śreṣṭha kathitaṁ dvijasattama.
33. yudhiṣṭhiraḥ uvāca | atyadbhutam idam brahman dharmākhyānam
anuttamam | sarvadharmabhṛtām śreṣṭha kathitam dvijasattama
33. Yudhiṣṭhira said: 'O Brahmin, O best among all who uphold natural law (dharma), O best among the twice-born, this narration of natural law (dharma) that has been recounted is truly amazing and unsurpassed.'
33. יוּדְהִישְׁתְהִירַה אמר: הו בְּרַהְמִין, הסיפור הזה על דרך היושר מופלא מאוד ואין נעלה ממנו. הו מעולה שבכל נושאי דרך היושר, הו הבְּרַהְמִין המעולה, זה מה שסיפרת.
सुखश्रव्यतया विद्वन्मुहूर्तमिव मे गतम् ।
न हि तृप्तोऽस्मि भगवञ्शृण्वानो धर्ममुत्तमम् ॥३४॥
34. sukhaśravyatayā vidvanmuhūrtamiva me gatam ,
na hi tṛpto'smi bhagavañśṛṇvāno dharmamuttamam.
34. sukhaśravyatayā vidvan muhūrtam iva me gatam | na
hi tṛptaḥ asmi bhagavan śṛṇvānaḥ dharmam uttamam
34. O learned one, because it was so pleasant to hear, time passed for me as if it were just a moment. Indeed, O Venerable one, I am not yet satisfied by listening to this supreme natural law (dharma).
34. הו נבון, היה כל כך נעים לשמוע, עד שנדמה לי שחלף רק רגע. הו אדון נכבד, איני שבע משמיעת דרך היושר העליונה.