Skip to content
אתר זה לא תומך בגרסאות ישנות של אינטרנט אקספלורר
מומלץ להשתמש בדפדפן גוגל כרום או פיירפוקס מוזילה
(או באינטרנט אקספלורר / edge עדכני)
Enjoy Learning Sanskrit tips, tools, resources and more...

महाभारतः       mahābhārataḥ - book-14, chapter-89

Use the following checkboxes to set the display options for this chapter (You can also control the display of each verse separately):
what would you like to see in each verse:
युधिष्ठिर उवाच ।
श्रुतं प्रियमिदं कृष्ण यत्त्वमर्हसि भाषितुम् ।
तन्मेऽमृतरसप्रख्यं मनो ह्लादयते विभो ॥१॥
1. yudhiṣṭhira uvāca ,
śrutaṁ priyamidaṁ kṛṣṇa yattvamarhasi bhāṣitum ,
tanme'mṛtarasaprakhyaṁ mano hlādayate vibho.
बहूनि किल युद्धानि विजयस्य नराधिपैः ।
पुनरासन्हृषीकेश तत्र तत्रेति मे श्रुतम् ॥२॥
2. bahūni kila yuddhāni vijayasya narādhipaiḥ ,
punarāsanhṛṣīkeśa tatra tatreti me śrutam.
मन्निमित्तं हि स सदा पार्थः सुखविवर्जितः ।
अतीव विजयो धीमानिति मे दूयते मनः ॥३॥
3. mannimittaṁ hi sa sadā pārthaḥ sukhavivarjitaḥ ,
atīva vijayo dhīmāniti me dūyate manaḥ.
संचिन्तयामि वार्ष्णेय सदा कुन्तीसुतं रहः ।
किं नु तस्य शरीरेऽस्ति सर्वलक्षणपूजिते ।
अनिष्टं लक्षणं कृष्ण येन दुःखान्युपाश्नुते ॥४॥
4. saṁcintayāmi vārṣṇeya sadā kuntīsutaṁ rahaḥ ,
kiṁ nu tasya śarīre'sti sarvalakṣaṇapūjite ,
aniṣṭaṁ lakṣaṇaṁ kṛṣṇa yena duḥkhānyupāśnute.
अतीव दुःखभागी स सततं कुन्तिनन्दनः ।
न च पश्यामि बीभत्सोर्निन्द्यं गात्रेषु किंचन ।
श्रोतव्यं चेन्मयैतद्वै तन्मे व्याख्यातुमर्हसि ॥५॥
5. atīva duḥkhabhāgī sa satataṁ kuntinandanaḥ ,
na ca paśyāmi bībhatsornindyaṁ gātreṣu kiṁcana ,
śrotavyaṁ cenmayaitadvai tanme vyākhyātumarhasi.
इत्युक्तः स हृषीकेशो ध्यात्वा सुमहदन्तरम् ।
राजानं भोजराजन्यवर्धनो विष्णुरब्रवीत् ॥६॥
6. ityuktaḥ sa hṛṣīkeśo dhyātvā sumahadantaram ,
rājānaṁ bhojarājanyavardhano viṣṇurabravīt.
न ह्यस्य नृपते किंचिदनिष्टमुपलक्षये ।
ऋते पुरुषसिंहस्य पिण्डिकेऽस्यातिकायतः ॥७॥
7. na hyasya nṛpate kiṁcidaniṣṭamupalakṣaye ,
ṛte puruṣasiṁhasya piṇḍike'syātikāyataḥ.
ताभ्यां स पुरुषव्याघ्रो नित्यमध्वसु युज्यते ।
न ह्यन्यदनुपश्यामि येनासौ दुःखभाग्जयः ॥८॥
8. tābhyāṁ sa puruṣavyāghro nityamadhvasu yujyate ,
na hyanyadanupaśyāmi yenāsau duḥkhabhāgjayaḥ.
इत्युक्तः स कुरुश्रेष्ठस्तथ्यं कृष्णेन धीमता ।
प्रोवाच वृष्णिशार्दूलमेवमेतदिति प्रभो ॥९॥
9. ityuktaḥ sa kuruśreṣṭhastathyaṁ kṛṣṇena dhīmatā ,
provāca vṛṣṇiśārdūlamevametaditi prabho.
कृष्णा तु द्रौपदी कृष्णं तिर्यक्सासूयमैक्षत ।
प्रतिजग्राह तस्यास्तं प्रणयं चापि केशिहा ।
सख्युः सखा हृषीकेशः साक्षादिव धनंजयः ॥१०॥
10. kṛṣṇā tu draupadī kṛṣṇaṁ tiryaksāsūyamaikṣata ,
pratijagrāha tasyāstaṁ praṇayaṁ cāpi keśihā ,
sakhyuḥ sakhā hṛṣīkeśaḥ sākṣādiva dhanaṁjayaḥ.
तत्र भीमादयस्ते तु कुरवो यादवास्तथा ।
रेमुः श्रुत्वा विचित्रार्था धनंजयकथा विभो ॥११॥
11. tatra bhīmādayaste tu kuravo yādavāstathā ,
remuḥ śrutvā vicitrārthā dhanaṁjayakathā vibho.
तथा कथयतामेव तेषामर्जुनसंकथाः ।
उपायाद्वचनान्मर्त्यो विजयस्य महात्मनः ॥१२॥
12. tathā kathayatāmeva teṣāmarjunasaṁkathāḥ ,
upāyādvacanānmartyo vijayasya mahātmanaḥ.
सोऽभिगम्य कुरुश्रेष्ठं नमस्कृत्य च बुद्धिमान् ।
उपायातं नरव्याघ्रमर्जुनं प्रत्यवेदयत् ॥१३॥
13. so'bhigamya kuruśreṣṭhaṁ namaskṛtya ca buddhimān ,
upāyātaṁ naravyāghramarjunaṁ pratyavedayat.
तच्छ्रुत्वा नृपतिस्तस्य हर्षबाष्पाकुलेक्षणः ।
प्रियाख्याननिमित्तं वै ददौ बहु धनं तदा ॥१४॥
14. tacchrutvā nṛpatistasya harṣabāṣpākulekṣaṇaḥ ,
priyākhyānanimittaṁ vai dadau bahu dhanaṁ tadā.
ततो द्वितीये दिवसे महाञ्शब्दो व्यवर्धत ।
आयाति पुरुषव्याघ्रे पाण्डवानां धुरंधरे ॥१५॥
15. tato dvitīye divase mahāñśabdo vyavardhata ,
āyāti puruṣavyāghre pāṇḍavānāṁ dhuraṁdhare.
ततो रेणुः समुद्भूतो विबभौ तस्य वाजिनः ।
अभितो वर्तमानस्य यथोच्चैःश्रवसस्तथा ॥१६॥
16. tato reṇuḥ samudbhūto vibabhau tasya vājinaḥ ,
abhito vartamānasya yathoccaiḥśravasastathā.
तत्र हर्षकला वाचो नराणां शुश्रुवेऽर्जुनः ।
दिष्ट्यासि पार्थ कुशली धन्यो राजा युधिष्ठिरः ॥१७॥
17. tatra harṣakalā vāco narāṇāṁ śuśruve'rjunaḥ ,
diṣṭyāsi pārtha kuśalī dhanyo rājā yudhiṣṭhiraḥ.
कोऽन्यो हि पृथिवीं कृत्स्नामवजित्य सपार्थिवाम् ।
चारयित्वा हयश्रेष्ठमुपायायादृतेऽर्जुनम् ॥१८॥
18. ko'nyo hi pṛthivīṁ kṛtsnāmavajitya sapārthivām ,
cārayitvā hayaśreṣṭhamupāyāyādṛte'rjunam.
ये व्यतीता महात्मानो राजानः सगरादयः ।
तेषामपीदृशं कर्म न किंचिदनुशुश्रुम ॥१९॥
19. ye vyatītā mahātmāno rājānaḥ sagarādayaḥ ,
teṣāmapīdṛśaṁ karma na kiṁcidanuśuśruma.
नैतदन्ये करिष्यन्ति भविष्याः पृथिवीक्षितः ।
यत्त्वं कुरुकुलश्रेष्ठ दुष्करं कृतवानिह ॥२०॥
20. naitadanye kariṣyanti bhaviṣyāḥ pṛthivīkṣitaḥ ,
yattvaṁ kurukulaśreṣṭha duṣkaraṁ kṛtavāniha.
इत्येवं वदतां तेषां नॄणां श्रुतिसुखा गिरः ।
शृण्वन्विवेश धर्मात्मा फल्गुनो यज्ञसंस्तरम् ॥२१॥
21. ityevaṁ vadatāṁ teṣāṁ nṝṇāṁ śrutisukhā giraḥ ,
śṛṇvanviveśa dharmātmā phalguno yajñasaṁstaram.
ततो राजा सहामात्यः कृष्णश्च यदुनन्दनः ।
धृतराष्ट्रं पुरस्कृत्य ते तं प्रत्युद्ययुस्तदा ॥२२॥
22. tato rājā sahāmātyaḥ kṛṣṇaśca yadunandanaḥ ,
dhṛtarāṣṭraṁ puraskṛtya te taṁ pratyudyayustadā.
सोऽभिवाद्य पितुः पादौ धर्मराजस्य धीमतः ।
भीमादींश्चापि संपूज्य पर्यष्वजत केशवम् ॥२३॥
23. so'bhivādya pituḥ pādau dharmarājasya dhīmataḥ ,
bhīmādīṁścāpi saṁpūjya paryaṣvajata keśavam.
तैः समेत्यार्चितस्तान्स प्रत्यर्च्य च यथाविधि ।
विशश्रामाथ धर्मात्मा तीरं लब्ध्वेव पारगः ॥२४॥
24. taiḥ sametyārcitastānsa pratyarcya ca yathāvidhi ,
viśaśrāmātha dharmātmā tīraṁ labdhveva pāragaḥ.
एतस्मिन्नेव काले तु स राजा बभ्रुवाहनः ।
मातृभ्यां सहितो धीमान्कुरूनभ्याजगाम ह ॥२५॥
25. etasminneva kāle tu sa rājā babhruvāhanaḥ ,
mātṛbhyāṁ sahito dhīmānkurūnabhyājagāma ha.
स समेत्य कुरून्सर्वान्सर्वैस्तैरभिनन्दितः ।
प्रविवेश पितामह्याः कुन्त्या भवनमुत्तमम् ॥२६॥
26. sa sametya kurūnsarvānsarvaistairabhinanditaḥ ,
praviveśa pitāmahyāḥ kuntyā bhavanamuttamam.