Skip to content
אתר זה לא תומך בגרסאות ישנות של אינטרנט אקספלורר
מומלץ להשתמש בדפדפן גוגל כרום או פיירפוקס מוזילה
(או באינטרנט אקספלורר / edge עדכני)
Enjoy Learning Sanskrit tips, tools, resources and more...

महाभारतः       mahābhārataḥ - book-13, chapter-146

Use the following checkboxes to set the display options for this chapter (You can also control the display of each verse separately):
what would you like to see in each verse:
वासुदेव उवाच ।
युधिष्ठिर महाबाहो महाभाग्यं महात्मनः ।
रुद्राय बहुरूपाय बहुनाम्ने निबोध मे ॥१॥
1. vāsudeva uvāca ,
yudhiṣṭhira mahābāho mahābhāgyaṁ mahātmanaḥ ,
rudrāya bahurūpāya bahunāmne nibodha me.
वदन्त्यग्निं महादेवं तथा स्थाणुं महेश्वरम् ।
एकाक्षं त्र्यम्बकं चैव विश्वरूपं शिवं तथा ॥२॥
2. vadantyagniṁ mahādevaṁ tathā sthāṇuṁ maheśvaram ,
ekākṣaṁ tryambakaṁ caiva viśvarūpaṁ śivaṁ tathā.
द्वे तनू तस्य देवस्य वेदज्ञा ब्राह्मणा विदुः ।
घोरामन्यां शिवामन्यां ते तनू बहुधा पुनः ॥३॥
3. dve tanū tasya devasya vedajñā brāhmaṇā viduḥ ,
ghorāmanyāṁ śivāmanyāṁ te tanū bahudhā punaḥ.
उग्रा घोरा तनूर्यास्य सोऽग्निर्विद्युत्स भास्करः ।
शिवा सौम्या च या तस्य धर्मस्त्वापोऽथ चन्द्रमाः ॥४॥
4. ugrā ghorā tanūryāsya so'gnirvidyutsa bhāskaraḥ ,
śivā saumyā ca yā tasya dharmastvāpo'tha candramāḥ.
आत्मनोऽर्धं तु तस्याग्निरुच्यते भरतर्षभ ।
ब्रह्मचर्यं चरत्येष शिवा यास्य तनुस्तथा ॥५॥
5. ātmano'rdhaṁ tu tasyāgnirucyate bharatarṣabha ,
brahmacaryaṁ caratyeṣa śivā yāsya tanustathā.
यास्य घोरतमा मूर्तिर्जगत्संहरते तया ।
ईश्वरत्वान्महत्त्वाच्च महेश्वर इति स्मृतः ॥६॥
6. yāsya ghoratamā mūrtirjagatsaṁharate tayā ,
īśvaratvānmahattvācca maheśvara iti smṛtaḥ.
यन्निर्दहति यत्तीक्ष्णो यदुग्रो यत्प्रतापवान् ।
मांसशोणितमज्जादो यत्ततो रुद्र उच्यते ॥७॥
7. yannirdahati yattīkṣṇo yadugro yatpratāpavān ,
māṁsaśoṇitamajjādo yattato rudra ucyate.
देवानां सुमहान्यच्च यच्चास्य विषयो महान् ।
यच्च विश्वं महत्पाति महादेवस्ततः स्मृतः ॥८॥
8. devānāṁ sumahānyacca yaccāsya viṣayo mahān ,
yacca viśvaṁ mahatpāti mahādevastataḥ smṛtaḥ.
समेधयति यन्नित्यं सर्वार्थान्सर्वकर्मभिः ।
शिवमिच्छन्मनुष्याणां तस्मादेष शिवः स्मृतः ॥९॥
9. samedhayati yannityaṁ sarvārthānsarvakarmabhiḥ ,
śivamicchanmanuṣyāṇāṁ tasmādeṣa śivaḥ smṛtaḥ.
दहत्यूर्ध्वं स्थितो यच्च प्राणोत्पत्तिः स्थितिश्च यत् ।
स्थिरलिङ्गश्च यन्नित्यं तस्मात्स्थाणुरिति स्मृतः ॥१०॥
10. dahatyūrdhvaṁ sthito yacca prāṇotpattiḥ sthitiśca yat ,
sthiraliṅgaśca yannityaṁ tasmātsthāṇuriti smṛtaḥ.
यदस्य बहुधा रूपं भूतं भव्यं भवत्तथा ।
स्थावरं जङ्गमं चैव बहुरूपस्ततः स्मृतः ॥११॥
11. yadasya bahudhā rūpaṁ bhūtaṁ bhavyaṁ bhavattathā ,
sthāvaraṁ jaṅgamaṁ caiva bahurūpastataḥ smṛtaḥ.
धूम्रं रूपं च यत्तस्य धूर्जटीत्यत उच्यते ।
विश्वे देवाश्च यत्तस्मिन्विश्वरूपस्ततः स्मृतः ॥१२॥
12. dhūmraṁ rūpaṁ ca yattasya dhūrjaṭītyata ucyate ,
viśve devāśca yattasminviśvarūpastataḥ smṛtaḥ.
सहस्राक्षोऽयुताक्षो वा सर्वतोक्षिमयोऽपि वा ।
चक्षुषः प्रभवस्तेजो नास्त्यन्तोऽथास्य चक्षुषाम् ॥१३॥
13. sahasrākṣo'yutākṣo vā sarvatokṣimayo'pi vā ,
cakṣuṣaḥ prabhavastejo nāstyanto'thāsya cakṣuṣām.
सर्वथा यत्पशून्पाति तैश्च यद्रमते पुनः ।
तेषामधिपतिर्यच्च तस्मात्पशुपतिः स्मृतः ॥१४॥
14. sarvathā yatpaśūnpāti taiśca yadramate punaḥ ,
teṣāmadhipatiryacca tasmātpaśupatiḥ smṛtaḥ.
नित्येन ब्रह्मचर्येण लिङ्गमस्य यदा स्थितम् ।
महयन्त्यस्य लोकाश्च महेश्वर इति स्मृतः ॥१५॥
15. nityena brahmacaryeṇa liṅgamasya yadā sthitam ,
mahayantyasya lokāśca maheśvara iti smṛtaḥ.
विग्रहं पूजयेद्यो वै लिङ्गं वापि महात्मनः ।
लिङ्गं पूजयिता नित्यं महतीं श्रियमश्नुते ॥१६॥
16. vigrahaṁ pūjayedyo vai liṅgaṁ vāpi mahātmanaḥ ,
liṅgaṁ pūjayitā nityaṁ mahatīṁ śriyamaśnute.
ऋषयश्चापि देवाश्च गन्धर्वाप्सरसस्तथा ।
लिङ्गमेवार्चयन्ति स्म यत्तदूर्ध्वं समास्थितम् ॥१७॥
17. ṛṣayaścāpi devāśca gandharvāpsarasastathā ,
liṅgamevārcayanti sma yattadūrdhvaṁ samāsthitam.
पूज्यमाने ततस्तस्मिन्मोदते स महेश्वरः ।
सुखं ददाति प्रीतात्मा भक्तानां भक्तवत्सलः ॥१८॥
18. pūjyamāne tatastasminmodate sa maheśvaraḥ ,
sukhaṁ dadāti prītātmā bhaktānāṁ bhaktavatsalaḥ.
एष एव श्मशानेषु देवो वसति नित्यशः ।
यजन्ते तं जनास्तत्र वीरस्थाननिषेविणम् ॥१९॥
19. eṣa eva śmaśāneṣu devo vasati nityaśaḥ ,
yajante taṁ janāstatra vīrasthānaniṣeviṇam.
विषमस्थः शरीरेषु स मृत्युः प्राणिनामिह ।
स च वायुः शरीरेषु प्राणोऽपानः शरीरिणाम् ॥२०॥
20. viṣamasthaḥ śarīreṣu sa mṛtyuḥ prāṇināmiha ,
sa ca vāyuḥ śarīreṣu prāṇo'pānaḥ śarīriṇām.
तस्य घोराणि रूपाणि दीप्तानि च बहूनि च ।
लोके यान्यस्य पूज्यन्ते विप्रास्तानि विदुर्बुधाः ॥२१॥
21. tasya ghorāṇi rūpāṇi dīptāni ca bahūni ca ,
loke yānyasya pūjyante viprāstāni vidurbudhāḥ.
नामधेयानि वेदेषु बहून्यस्य यथार्थतः ।
निरुच्यन्ते महत्त्वाच्च विभुत्वात्कर्मभिस्तथा ॥२२॥
22. nāmadheyāni vedeṣu bahūnyasya yathārthataḥ ,
nirucyante mahattvācca vibhutvātkarmabhistathā.
वेदे चास्य विदुर्विप्राः शतरुद्रीयमुत्तमम् ।
व्यासादनन्तरं यच्चाप्युपस्थानं महात्मनः ॥२३॥
23. vede cāsya vidurviprāḥ śatarudrīyamuttamam ,
vyāsādanantaraṁ yaccāpyupasthānaṁ mahātmanaḥ.
प्रदाता सर्वलोकानां विश्वं चाप्युच्यते महत् ।
ज्येष्ठभूतं वदन्त्येनं ब्राह्मणा ऋषयोऽपरे ॥२४॥
24. pradātā sarvalokānāṁ viśvaṁ cāpyucyate mahat ,
jyeṣṭhabhūtaṁ vadantyenaṁ brāhmaṇā ṛṣayo'pare.
प्रथमो ह्येष देवानां मुखादग्निरजायत ।
ग्रहैर्बहुविधैः प्राणान्संरुद्धानुत्सृजत्यपि ॥२५॥
25. prathamo hyeṣa devānāṁ mukhādagnirajāyata ,
grahairbahuvidhaiḥ prāṇānsaṁruddhānutsṛjatyapi.
स मोचयति पुण्यात्मा शरण्यः शरणागतान् ।
आयुरारोग्यमैश्वर्यं वित्तं कामांश्च पुष्कलान् ॥२६॥
26. sa mocayati puṇyātmā śaraṇyaḥ śaraṇāgatān ,
āyurārogyamaiśvaryaṁ vittaṁ kāmāṁśca puṣkalān.
स ददाति मनुष्येभ्यः स एवाक्षिपते पुनः ।
शक्रादिषु च देवेषु तस्य चैश्वर्यमुच्यते ॥२७॥
27. sa dadāti manuṣyebhyaḥ sa evākṣipate punaḥ ,
śakrādiṣu ca deveṣu tasya caiśvaryamucyate.
स एवाभ्यधिको नित्यं त्रैलोक्यस्य शुभाशुभे ।
ऐश्वर्याच्चैव कामानामीश्वरः पुनरुच्यते ॥२८॥
28. sa evābhyadhiko nityaṁ trailokyasya śubhāśubhe ,
aiśvaryāccaiva kāmānāmīśvaraḥ punarucyate.
महेश्वरश्च लोकानां महतामीश्वरश्च सः ।
बहुभिर्विविधै रूपैर्विश्वं व्याप्तमिदं जगत् ।
तस्य देवस्य यद्वक्त्रं समुद्रे वडवामुखम् ॥२९॥
29. maheśvaraśca lokānāṁ mahatāmīśvaraśca saḥ ,
bahubhirvividhai rūpairviśvaṁ vyāptamidaṁ jagat ,
tasya devasya yadvaktraṁ samudre vaḍavāmukham.