Skip to content
אתר זה לא תומך בגרסאות ישנות של אינטרנט אקספלורר
מומלץ להשתמש בדפדפן גוגל כרום או פיירפוקס מוזילה
(או באינטרנט אקספלורר / edge עדכני)
Enjoy Learning Sanskrit tips, tools, resources and more...

महाभारतः       mahābhārataḥ - book-13, chapter-83

Use the following checkboxes to set the display options for this chapter (You can also control the display of each verse separately):
what would you like to see in each verse:
युधिष्ठिर उवाच ।
उक्तं पितामहेनेदं गवां दानमनुत्तमम् ।
विशेषेण नरेन्द्राणामिति धर्ममवेक्षताम् ॥१॥
1. yudhiṣṭhira uvāca ,
uktaṁ pitāmahenedaṁ gavāṁ dānamanuttamam ,
viśeṣeṇa narendrāṇāmiti dharmamavekṣatām.
राज्यं हि सततं दुःखमाश्रमाश्च सुदुर्विदाः ।
परिवारेण वै दुःखं दुर्धरं चाकृतात्मभिः ।
भूयिष्ठं च नरेन्द्राणां विद्यते न शुभा गतिः ॥२॥
2. rājyaṁ hi satataṁ duḥkhamāśramāśca sudurvidāḥ ,
parivāreṇa vai duḥkhaṁ durdharaṁ cākṛtātmabhiḥ ,
bhūyiṣṭhaṁ ca narendrāṇāṁ vidyate na śubhā gatiḥ.
पूयन्ते तेऽत्र नियतं प्रयच्छन्तो वसुंधराम् ।
पूर्वं च कथिता धर्मास्त्वया मे कुरुनन्दन ॥३॥
3. pūyante te'tra niyataṁ prayacchanto vasuṁdharām ,
pūrvaṁ ca kathitā dharmāstvayā me kurunandana.
एवमेव गवामुक्तं प्रदानं ते नृगेण ह ।
ऋषिणा नाचिकेतेन पूर्वमेव निदर्शितम् ॥४॥
4. evameva gavāmuktaṁ pradānaṁ te nṛgeṇa ha ,
ṛṣiṇā nāciketena pūrvameva nidarśitam.
वेदोपनिषदे चैव सर्वकर्मसु दक्षिणा ।
सर्वक्रतुषु चोद्दिष्टं भूमिर्गावोऽथ काञ्चनम् ॥५॥
5. vedopaniṣade caiva sarvakarmasu dakṣiṇā ,
sarvakratuṣu coddiṣṭaṁ bhūmirgāvo'tha kāñcanam.
तत्र श्रुतिस्तु परमा सुवर्णं दक्षिणेति वै ।
एतदिच्छाम्यहं श्रोतुं पितामह यथातथम् ॥६॥
6. tatra śrutistu paramā suvarṇaṁ dakṣiṇeti vai ,
etadicchāmyahaṁ śrotuṁ pitāmaha yathātatham.
किं सुवर्णं कथं जातं कस्मिन्काले किमात्मकम् ।
किं दानं किं फलं चैव कस्माच्च परमुच्यते ॥७॥
7. kiṁ suvarṇaṁ kathaṁ jātaṁ kasminkāle kimātmakam ,
kiṁ dānaṁ kiṁ phalaṁ caiva kasmācca paramucyate.
कस्माद्दानं सुवर्णस्य पूजयन्ति मनीषिणः ।
कस्माच्च दक्षिणार्थं तद्यज्ञकर्मसु शस्यते ॥८॥
8. kasmāddānaṁ suvarṇasya pūjayanti manīṣiṇaḥ ,
kasmācca dakṣiṇārthaṁ tadyajñakarmasu śasyate.
कस्माच्च पावनं श्रेष्ठं भूमेर्गोभ्यश्च काञ्चनम् ।
परमं दक्षिणार्थे च तद्ब्रवीहि पितामह ॥९॥
9. kasmācca pāvanaṁ śreṣṭhaṁ bhūmergobhyaśca kāñcanam ,
paramaṁ dakṣiṇārthe ca tadbravīhi pitāmaha.
भीष्म उवाच ।
शृणु राजन्नवहितो बहुकारणविस्तरम् ।
जातरूपसमुत्पत्तिमनुभूतं च यन्मया ॥१०॥
10. bhīṣma uvāca ,
śṛṇu rājannavahito bahukāraṇavistaram ,
jātarūpasamutpattimanubhūtaṁ ca yanmayā.
पिता मम महातेजाः शंतनुर्निधनं गतः ।
तस्य दित्सुरहं श्राद्धं गङ्गाद्वारमुपागमम् ॥११॥
11. pitā mama mahātejāḥ śaṁtanurnidhanaṁ gataḥ ,
tasya ditsurahaṁ śrāddhaṁ gaṅgādvāramupāgamam.
तत्रागम्य पितुः पुत्र श्राद्धकर्म समारभम् ।
माता मे जाह्नवी चैव साहाय्यमकरोत्तदा ॥१२॥
12. tatrāgamya pituḥ putra śrāddhakarma samārabham ,
mātā me jāhnavī caiva sāhāyyamakarottadā.
ततोऽग्रतस्तपःसिद्धानुपवेश्य बहूनृषीन् ।
तोयप्रदानात्प्रभृति कार्याण्यहमथारभम् ॥१३॥
13. tato'gratastapaḥsiddhānupaveśya bahūnṛṣīn ,
toyapradānātprabhṛti kāryāṇyahamathārabham.
तत्समाप्य यथोद्दिष्टं पूर्वकर्म समाहितः ।
दातुं निर्वपणं सम्यग्यथावदहमारभम् ॥१४॥
14. tatsamāpya yathoddiṣṭaṁ pūrvakarma samāhitaḥ ,
dātuṁ nirvapaṇaṁ samyagyathāvadahamārabham.
ततस्तं दर्भविन्यासं भित्त्वा सुरुचिराङ्गदः ।
प्रलम्बाभरणो बाहुरुदतिष्ठद्विशां पते ॥१५॥
15. tatastaṁ darbhavinyāsaṁ bhittvā surucirāṅgadaḥ ,
pralambābharaṇo bāhurudatiṣṭhadviśāṁ pate.
तमुत्थितमहं दृष्ट्वा परं विस्मयमागमम् ।
प्रतिग्रहीता साक्षान्मे पितेति भरतर्षभ ॥१६॥
16. tamutthitamahaṁ dṛṣṭvā paraṁ vismayamāgamam ,
pratigrahītā sākṣānme piteti bharatarṣabha.
ततो मे पुनरेवासीत्संज्ञा संचिन्त्य शास्त्रतः ।
नायं वेदेषु विहितो विधिर्हस्त इति प्रभो ।
पिण्डो देयो नरेणेह ततो मतिरभून्मम ॥१७॥
17. tato me punarevāsītsaṁjñā saṁcintya śāstrataḥ ,
nāyaṁ vedeṣu vihito vidhirhasta iti prabho ,
piṇḍo deyo nareṇeha tato matirabhūnmama.
साक्षान्नेह मनुष्यस्य पितरोऽन्तर्हिताः क्वचित् ।
गृह्णन्ति विहितं त्वेवं पिण्डो देयः कुशेष्विति ॥१८॥
18. sākṣānneha manuṣyasya pitaro'ntarhitāḥ kvacit ,
gṛhṇanti vihitaṁ tvevaṁ piṇḍo deyaḥ kuśeṣviti.
ततोऽहं तदनादृत्य पितुर्हस्तनिदर्शनम् ।
शास्त्रप्रमाणात्सूक्ष्मं तु विधिं पार्थिव संस्मरन् ॥१९॥
19. tato'haṁ tadanādṛtya piturhastanidarśanam ,
śāstrapramāṇātsūkṣmaṁ tu vidhiṁ pārthiva saṁsmaran.
ततो दर्भेषु तत्सर्वमददं भरतर्षभ ।
शास्त्रमार्गानुसारेण तद्विद्धि मनुजर्षभ ॥२०॥
20. tato darbheṣu tatsarvamadadaṁ bharatarṣabha ,
śāstramārgānusāreṇa tadviddhi manujarṣabha.
ततः सोऽन्तर्हितो बाहुः पितुर्मम नराधिप ।
ततो मां दर्शयामासुः स्वप्नान्ते पितरस्तदा ॥२१॥
21. tataḥ so'ntarhito bāhuḥ piturmama narādhipa ,
tato māṁ darśayāmāsuḥ svapnānte pitarastadā.
प्रीयमाणास्तु मामूचुः प्रीताः स्म भरतर्षभ ।
विज्ञानेन तवानेन यन्न मुह्यसि धर्मतः ॥२२॥
22. prīyamāṇāstu māmūcuḥ prītāḥ sma bharatarṣabha ,
vijñānena tavānena yanna muhyasi dharmataḥ.
त्वया हि कुर्वता शास्त्रं प्रमाणमिह पार्थिव ।
आत्मा धर्मः श्रुतं वेदाः पितरश्च महर्षिभिः ॥२३॥
23. tvayā hi kurvatā śāstraṁ pramāṇamiha pārthiva ,
ātmā dharmaḥ śrutaṁ vedāḥ pitaraśca maharṣibhiḥ.
साक्षात्पितामहो ब्रह्मा गुरवोऽथ प्रजापतिः ।
प्रमाणमुपनीता वै स्थितिश्च न विचालिता ॥२४॥
24. sākṣātpitāmaho brahmā guravo'tha prajāpatiḥ ,
pramāṇamupanītā vai sthitiśca na vicālitā.
तदिदं सम्यगारब्धं त्वयाद्य भरतर्षभ ।
किं तु भूमेर्गवां चार्थे सुवर्णं दीयतामिति ॥२५॥
25. tadidaṁ samyagārabdhaṁ tvayādya bharatarṣabha ,
kiṁ tu bhūmergavāṁ cārthe suvarṇaṁ dīyatāmiti.
एवं वयं च धर्मश्च सर्वे चास्मत्पितामहाः ।
पाविता वै भविष्यन्ति पावनं परमं हि तत् ॥२६॥
26. evaṁ vayaṁ ca dharmaśca sarve cāsmatpitāmahāḥ ,
pāvitā vai bhaviṣyanti pāvanaṁ paramaṁ hi tat.
दश पूर्वान्दश परांस्तथा संतारयन्ति ते ।
सुवर्णं ये प्रयच्छन्ति एवं मे पितरोऽब्रुवन् ॥२७॥
27. daśa pūrvāndaśa parāṁstathā saṁtārayanti te ,
suvarṇaṁ ye prayacchanti evaṁ me pitaro'bruvan.
ततोऽहं विस्मितो राजन्प्रतिबुद्धो विशां पते ।
सुवर्णदानेऽकरवं मतिं भरतसत्तम ॥२८॥
28. tato'haṁ vismito rājanpratibuddho viśāṁ pate ,
suvarṇadāne'karavaṁ matiṁ bharatasattama.
इतिहासमिमं चापि शृणु राजन्पुरातनम् ।
जामदग्न्यं प्रति विभो धन्यमायुष्यमेव च ॥२९॥
29. itihāsamimaṁ cāpi śṛṇu rājanpurātanam ,
jāmadagnyaṁ prati vibho dhanyamāyuṣyameva ca.
जामदग्न्येन रामेण तीव्ररोषान्वितेन वै ।
त्रिःसप्तकृत्वः पृथिवी कृता निःक्षत्रिया पुरा ॥३०॥
30. jāmadagnyena rāmeṇa tīvraroṣānvitena vai ,
triḥsaptakṛtvaḥ pṛthivī kṛtā niḥkṣatriyā purā.
ततो जित्वा महीं कृत्स्नां रामो राजीवलोचनः ।
आजहार क्रतुं वीरो ब्रह्मक्षत्रेण पूजितम् ॥३१॥
31. tato jitvā mahīṁ kṛtsnāṁ rāmo rājīvalocanaḥ ,
ājahāra kratuṁ vīro brahmakṣatreṇa pūjitam.
वाजिमेधं महाराज सर्वकामसमन्वितम् ।
पावनं सर्वभूतानां तेजोद्युतिविवर्धनम् ॥३२॥
32. vājimedhaṁ mahārāja sarvakāmasamanvitam ,
pāvanaṁ sarvabhūtānāṁ tejodyutivivardhanam.
विपाप्मापि स तेजस्वी तेन क्रतुफलेन वै ।
नैवात्मनोऽथ लघुतां जामदग्न्योऽभ्यगच्छत ॥३३॥
33. vipāpmāpi sa tejasvī tena kratuphalena vai ,
naivātmano'tha laghutāṁ jāmadagnyo'bhyagacchata.
स तु क्रतुवरेणेष्ट्वा महात्मा दक्षिणावता ।
पप्रच्छागमसंपन्नानृषीन्देवांश्च भार्गवः ॥३४॥
34. sa tu kratuvareṇeṣṭvā mahātmā dakṣiṇāvatā ,
papracchāgamasaṁpannānṛṣīndevāṁśca bhārgavaḥ.
पावनं यत्परं नॄणामुग्रे कर्मणि वर्तताम् ।
तदुच्यतां महाभागा इति जातघृणोऽब्रवीत् ॥३५॥
35. pāvanaṁ yatparaṁ nṝṇāmugre karmaṇi vartatām ,
taducyatāṁ mahābhāgā iti jātaghṛṇo'bravīt.
वसिष्ठ उवाच ।
देवतास्ते प्रयच्छन्ति सुवर्णं ये ददत्युत ।
अग्निर्हि देवताः सर्वाः सुवर्णं च तदात्मकम् ॥३६॥
36. vasiṣṭha uvāca ,
devatāste prayacchanti suvarṇaṁ ye dadatyuta ,
agnirhi devatāḥ sarvāḥ suvarṇaṁ ca tadātmakam.
तस्मात्सुवर्णं ददता दत्ताः सर्वाश्च देवताः ।
भवन्ति पुरुषव्याघ्र न ह्यतः परमं विदुः ॥३७॥
37. tasmātsuvarṇaṁ dadatā dattāḥ sarvāśca devatāḥ ,
bhavanti puruṣavyāghra na hyataḥ paramaṁ viduḥ.
भूय एव च माहात्म्यं सुवर्णस्य निबोध मे ।
गदतो मम विप्रर्षे सर्वशस्त्रभृतां वर ॥३८॥
38. bhūya eva ca māhātmyaṁ suvarṇasya nibodha me ,
gadato mama viprarṣe sarvaśastrabhṛtāṁ vara.
मया श्रुतमिदं पूर्वं पुराणे भृगुनन्दन ।
प्रजापतेः कथयतो मनोः स्वायंभुवस्य वै ॥३९॥
39. mayā śrutamidaṁ pūrvaṁ purāṇe bhṛgunandana ,
prajāpateḥ kathayato manoḥ svāyaṁbhuvasya vai.
शूलपाणेर्भगवतो रुद्रस्य च महात्मनः ।
गिरौ हिमवति श्रेष्ठे तदा भृगुकुलोद्वह ॥४०॥
40. śūlapāṇerbhagavato rudrasya ca mahātmanaḥ ,
girau himavati śreṣṭhe tadā bhṛgukulodvaha.
देव्या विवाहे निर्वृत्ते रुद्राण्या भृगुनन्दन ।
समागमे भगवतो देव्या सह महात्मनः ।
ततः सर्वे समुद्विग्ना भगवन्तमुपागमन् ॥४१॥
41. devyā vivāhe nirvṛtte rudrāṇyā bhṛgunandana ,
samāgame bhagavato devyā saha mahātmanaḥ ,
tataḥ sarve samudvignā bhagavantamupāgaman.
ते महादेवमासीनं देवीं च वरदामुमाम् ।
प्रसाद्य शिरसा सर्वे रुद्रमूचुर्भृगूद्वह ॥४२॥
42. te mahādevamāsīnaṁ devīṁ ca varadāmumām ,
prasādya śirasā sarve rudramūcurbhṛgūdvaha.
अयं समागमो देव देव्या सह तवानघ ।
तपस्विनस्तपस्विन्या तेजस्विन्यातितेजसः ।
अमोघतेजास्त्वं देव देवी चेयमुमा तथा ॥४३॥
43. ayaṁ samāgamo deva devyā saha tavānagha ,
tapasvinastapasvinyā tejasvinyātitejasaḥ ,
amoghatejāstvaṁ deva devī ceyamumā tathā.
अपत्यं युवयोर्देव बलवद्भविता प्रभो ।
तन्नूनं त्रिषु लोकेषु न किंचिच्छेषयिष्यति ॥४४॥
44. apatyaṁ yuvayordeva balavadbhavitā prabho ,
tannūnaṁ triṣu lokeṣu na kiṁciccheṣayiṣyati.
तदेभ्यः प्रणतेभ्यस्त्वं देवेभ्यः पृथुलोचन ।
वरं प्रयच्छ लोकेश त्रैलोक्यहितकाम्यया ।
अपत्यार्थं निगृह्णीष्व तेजो ज्वलितमुत्तमम् ॥४५॥
45. tadebhyaḥ praṇatebhyastvaṁ devebhyaḥ pṛthulocana ,
varaṁ prayaccha lokeśa trailokyahitakāmyayā ,
apatyārthaṁ nigṛhṇīṣva tejo jvalitamuttamam.
इति तेषां कथयतां भगवान्गोवृषध्वजः ।
एवमस्त्विति देवांस्तान्विप्रर्षे प्रत्यभाषत ॥४६॥
46. iti teṣāṁ kathayatāṁ bhagavāngovṛṣadhvajaḥ ,
evamastviti devāṁstānviprarṣe pratyabhāṣata.
इत्युक्त्वा चोर्ध्वमनयत्तद्रेतो वृषवाहनः ।
ऊर्ध्वरेताः समभवत्ततःप्रभृति चापि सः ॥४७॥
47. ityuktvā cordhvamanayattadreto vṛṣavāhanaḥ ,
ūrdhvaretāḥ samabhavattataḥprabhṛti cāpi saḥ.
रुद्राणी तु ततः क्रुद्धा प्रजोच्छेदे तथा कृते ।
देवानथाब्रवीत्तत्र स्त्रीभावात्परुषं वचः ॥४८॥
48. rudrāṇī tu tataḥ kruddhā prajocchede tathā kṛte ,
devānathābravīttatra strībhāvātparuṣaṁ vacaḥ.
यस्मादपत्यकामो वै भर्ता मे विनिवर्तितः ।
तस्मात्सर्वे सुरा यूयमनपत्या भविष्यथ ॥४९॥
49. yasmādapatyakāmo vai bhartā me vinivartitaḥ ,
tasmātsarve surā yūyamanapatyā bhaviṣyatha.
प्रजोच्छेदो मम कृतो यस्माद्युष्माभिरद्य वै ।
तस्मात्प्रजा वः खगमाः सर्वेषां न भविष्यति ॥५०॥
50. prajocchedo mama kṛto yasmādyuṣmābhiradya vai ,
tasmātprajā vaḥ khagamāḥ sarveṣāṁ na bhaviṣyati.
पावकस्तु न तत्रासीच्छापकाले भृगूद्वह ।
देवा देव्यास्तथा शापादनपत्यास्तदाभवन् ॥५१॥
51. pāvakastu na tatrāsīcchāpakāle bhṛgūdvaha ,
devā devyāstathā śāpādanapatyāstadābhavan.
रुद्रस्तु तेजोऽप्रतिमं धारयामास तत्तदा ।
प्रस्कन्नं तु ततस्तस्मात्किंचित्तत्रापतद्भुवि ॥५२॥
52. rudrastu tejo'pratimaṁ dhārayāmāsa tattadā ,
praskannaṁ tu tatastasmātkiṁcittatrāpatadbhuvi.
तत्पपात तदा चाग्नौ ववृधे चाद्भुतोपमम् ।
तेजस्तेजसि संपृक्तमेकयोनित्वमागतम् ॥५३॥
53. tatpapāta tadā cāgnau vavṛdhe cādbhutopamam ,
tejastejasi saṁpṛktamekayonitvamāgatam.
एतस्मिन्नेव काले तु देवाः शक्रपुरोगमाः ।
असुरस्तारको नाम तेन संतापिता भृशम् ॥५४॥
54. etasminneva kāle tu devāḥ śakrapurogamāḥ ,
asurastārako nāma tena saṁtāpitā bhṛśam.
आदित्या वसवो रुद्रा मरुतोऽथाश्विनावपि ।
साध्याश्च सर्वे संत्रस्ता दैतेयस्य पराक्रमात् ॥५५॥
55. ādityā vasavo rudrā maruto'thāśvināvapi ,
sādhyāśca sarve saṁtrastā daiteyasya parākramāt.
स्थानानि देवतानां हि विमानानि पुराणि च ।
ऋषीणामाश्रमाश्चैव बभूवुरसुरैर्हृताः ॥५६॥
56. sthānāni devatānāṁ hi vimānāni purāṇi ca ,
ṛṣīṇāmāśramāścaiva babhūvurasurairhṛtāḥ.
ते दीनमनसः सर्वे देवाश्च ऋषयश्च ह ।
प्रजग्मुः शरणं देवं ब्रह्माणमजरं प्रभुम् ॥५७॥
57. te dīnamanasaḥ sarve devāśca ṛṣayaśca ha ,
prajagmuḥ śaraṇaṁ devaṁ brahmāṇamajaraṁ prabhum.