Skip to content
אתר זה לא תומך בגרסאות ישנות של אינטרנט אקספלורר
מומלץ להשתמש בדפדפן גוגל כרום או פיירפוקס מוזילה
(או באינטרנט אקספלורר / edge עדכני)
Enjoy Learning Sanskrit tips, tools, resources and more...

वाल्मीकि-रामायणम्       vālmīki-rāmāyaṇam - book-7, chapter-46

Use the following checkboxes to set the display options for this chapter (You can also control the display of each verse separately):
what would you like to see in each verse:
अथ नावं सुविस्तीर्णां नैषादीं राघवानुजः ।
आरुरोह समायुक्तां पूर्वमारोप्य मैथिलीम् ॥१॥
1. atha nāvaṃ suvistīrṇāṃ naiṣādīṃ rāghavānujaḥ ,
āruroha samāyuktāṃ pūrvamāropya maithilīm.
1. atha nāvam suvistīrṇām naiṣādīm rāghavānujah
ārūroha samāyuktām pūrvam āropya maithilīm
1. atha rāghavānujah maithilīm pūrvam āropya
suvistīrṇām naiṣādīm samāyuktām nāvam ārūroha
1. Then, Rāma's younger brother (Laksmana) boarded the very spacious and well-equipped boat of the Niṣāda, after first helping Sītā (Maithilī) to board.
सुमन्त्रं चैव सरथं स्थीयतामिति लक्ष्मणः ।
उवाच शोकसंतप्तः प्रयाहीति च नाविकम् ॥२॥
2. sumantraṃ caiva sarathaṃ sthīyatāmiti lakṣmaṇaḥ ,
uvāca śokasaṃtaptaḥ prayāhīti ca nāvikam.
2. sumantram ca eva saratham sthīyatām iti lakṣmaṇaḥ
uvāca śokasaṃtaptaḥ prayāhi iti ca nāvikam
2. śokasaṃtaptaḥ lakṣmaṇaḥ sumantram saratham ca eva sthīyatām iti,
ca nāvikam prayāhi iti uvāca
2. Distressed by sorrow, Lakṣmaṇa said to Sumantra, who was with the chariot, "Remain here," and to the boatman, "Proceed!"
ततस्तीरमुपागम्य भागीरथ्याः स लक्ष्मणः ।
उवाच मैथिलीं वाक्यं प्राञ्जलिर्बाष्पगद्गदः ॥३॥
3. tatastīramupāgamya bhāgīrathyāḥ sa lakṣmaṇaḥ ,
uvāca maithilīṃ vākyaṃ prāñjalirbāṣpagadgadaḥ.
3. tataḥ tīram upāgamya bhāgīrathyāḥ saḥ lakṣmaṇaḥ
uvāca maithilīm vākyam prāñjaliḥ bāṣpagadgadaḥ
3. tataḥ saḥ lakṣmaṇaḥ bhāgīrathyāḥ tīram upāgamya,
prāñjaliḥ bāṣpagadgadaḥ maithilīm vākyam uvāca
3. Then, approaching the bank of the Gaṅgā (Bhāgīrathī), Lakṣmaṇa, with folded hands and a voice choked with tears, spoke to Sītā (Maithilī).
हृद्गतं मे महच्छल्यं यदस्म्यार्येण धीमता ।
अस्मिन्निमित्ते वैदेहि लोकस्य वचनीकृतः ॥४॥
4. hṛdgataṃ me mahacchalyaṃ yadasmyāryeṇa dhīmatā ,
asminnimitte vaidehi lokasya vacanīkṛtaḥ.
4. hṛdgatam me mahat śalyam yat asmi āryeṇa dhīmatā
asmin nimitte vaidehi lokasya vacanīkṛtaḥ
4. vaidehi! me hṛdgatam mahat śalyam yat asmin
nimitte āryeṇa dhīmatā lokasya vacanīkṛtaḥ asmi
4. “O Vaidehī (Sītā), a great sorrow (śalya) has entered my heart, because I have been made an object of public reproach on this account by the noble and wise Rāma.”
श्रेयो हि मरणं मे ऽद्य मृत्योर्वा यत् परं भवेत् ।
न चास्मिन्नीदृशे कार्ये नियोज्यो लोकनिन्दिते ॥५॥
5. śreyo hi maraṇaṃ me'dya mṛtyorvā yat paraṃ bhavet ,
na cāsminnīdṛśe kārye niyojyo lokanindite.
5. śreyaḥ hi maraṇam me adya mṛtyoḥ vā yat param
bhavet na ca asmin īdṛśe kārye niyojyaḥ lokanindite
5. hi me adya maraṇam vā yat mṛtyoḥ param bhavet (tat) śreyaḥ
(asti) ca na asmin īdṛśe lokanindite kārye niyojyaḥ (asmi)
5. Indeed, it would be better for me to die today, or to face an even worse fate than death. I must not be employed in such a task, which is publicly condemned.
प्रसीद न च मे रोषं कर्तुमर्हसि सुव्रते ।
इत्यञ्जलिकृतो भूमौ निपपात स लक्ष्मणः ॥६॥
6. prasīda na ca me roṣaṃ kartumarhasi suvrate ,
ityañjalikṛto bhūmau nipapāta sa lakṣmaṇaḥ.
6. prasīda na ca me roṣam kartum arhasi suvrate
iti añjalikṛtaḥ bhūmau nipapāta saḥ lakṣmaṇaḥ
6. suvrate prasīda ca me roṣam kartum na arhasi
iti saḥ lakṣmaṇaḥ añjalikṛtaḥ bhūmau nipapāta
6. Please be gracious, O virtuous one, and you should not be angry with me. Having spoken thus, Lakshmana, with folded hands, fell to the ground.
रुदन्तं प्राञ्जलिं दृष्ट्वा काङ्क्षन्तं मृत्युमात्मनः ।
मैथिली भृशसंविग्ना लक्ष्मणं वाक्यमब्रवीत् ॥७॥
7. rudantaṃ prāñjaliṃ dṛṣṭvā kāṅkṣantaṃ mṛtyumātmanaḥ ,
maithilī bhṛśasaṃvignā lakṣmaṇaṃ vākyamabravīt.
7. rudantam prāñjalim dṛṣṭvā kāṅkṣantam mṛtyum ātmanaḥ
maithilī bhṛśasaṃvignā lakṣmaṇam vākyam abravīt
7. maithilī bhṛśasaṃvignā rudantam prāñjalim ātmanaḥ
mṛtyum kāṅkṣantam (tam) lakṣmaṇam dṛṣṭvā vākyam abravīt
7. Seeing him weeping, with folded hands, and desiring his own (ātman) death (mṛtyu), Sita (Maithilī) became greatly agitated and spoke these words to Lakshmana.
किमिदं नावगच्छामि ब्रूहि तत्त्वेन लक्ष्मण ।
पश्यामि त्वां च न स्वस्थमपि क्षेमं महीपतेः ॥८॥
8. kimidaṃ nāvagacchāmi brūhi tattvena lakṣmaṇa ,
paśyāmi tvāṃ ca na svasthamapi kṣemaṃ mahīpateḥ.
8. kim idam na avagacchāmi brūhi tattvena lakṣmaṇa
paśyāmi tvām ca na svastham api kṣemam mahīpateḥ
8. lakṣmaṇa kim idam (iti) na avagacchāmi tattvena brūhi ca
tvām svastham na paśyāmi api mahīpateḥ kṣemam (na paśyāmi)
8. What is this, Lakshmana? I do not understand. Please tell me the truth. I see that you are not well, and I wonder if the king (mahīpati) is also safe.
शापितो ऽसि नरेन्द्रेण यत्त्वं संतापमात्मनः ।
तद्ब्रूयाः संनिधौ मह्यमहमाज्ञापयामि ते ॥९॥
9. śāpito'si narendreṇa yattvaṃ saṃtāpamātmanaḥ ,
tadbrūyāḥ saṃnidhau mahyamahamājñāpayāmi te.
9. śāpitaḥ asi narendreṇa yat tvam saṃtāpam ātmanaḥ
tat brūyāḥ saṃnidhau mahyam aham ājñāpayāmi te
9. narendreṇa yat tvam ātmanaḥ saṃtāpam asi śāpitaḥ
tat mahyam saṃnidhau brūyāḥ aham te ājñāpayāmi
9. You have been cursed by the king because you bring distress upon your own self (ātman). Therefore, you should tell me about it in my presence; I command you.
वैदेह्या चोद्यमानस्तु लक्ष्मणो दीनचेतनः ।
अवाङ्मुखो बाष्पगलो वाक्यमेतदुवाच ह ॥१०॥
10. vaidehyā codyamānastu lakṣmaṇo dīnacetanaḥ ,
avāṅmukho bāṣpagalo vākyametaduvāca ha.
10. vaidehyā codyamānaḥ tu lakṣmaṇaḥ dīnacetanaḥ
avāṅmukhaḥ bāṣpagalaḥ vākyam etat uvāca ha
10. vaidehyā codyamānaḥ tu dīnacetanaḥ avāṅmukhaḥ
bāṣpagalaḥ lakṣmaṇaḥ etat vākyam uvāca ha
10. Indeed, being urged by Vaidehi, Lakshmana, whose mind was sorrowful, spoke these words with a downcast face and a voice choked with tears.
श्रुत्वा परिषदो मध्ये अपवादं सुदारुणम् ।
पुरे जनपदे चैव त्वत्कृते जनकात्मजे ॥११॥
11. śrutvā pariṣado madhye apavādaṃ sudāruṇam ,
pure janapade caiva tvatkṛte janakātmaje.
11. śrutvā pariṣadaḥ madhye apavādam sudāruṇam
pure janapade ca eva tvatkṛte janakātmaje
11. janakātmaje,
pariṣadaḥ madhye,
pure,
janapade ca eva tvatkṛte sudāruṇam apavādam śrutvā
11. O daughter of Janaka, having heard the extremely harsh calumny against you in the midst of the assembly, and in the city, and also in the kingdom, all on your account...
न तानि वचनीयानि मया देवि तवाग्रतः ।
यानि राज्ञा हृदि न्यस्तान्यमर्षः पृष्ठतः कृतः ॥१२॥
12. na tāni vacanīyāni mayā devi tavāgrataḥ ,
yāni rājñā hṛdi nyastānyamarṣaḥ pṛṣṭhataḥ kṛtaḥ.
12. na tāni vacanīyāni mayā devi tava agrataḥ yāni
rājñā hṛdi nyastāni amarṣaḥ pṛṣṭhataḥ kṛtaḥ
12. devi,
yāni rājñā hṛdi nyastāni,
amarṣaḥ pṛṣṭhataḥ kṛtaḥ [ca],
tāni vacanīyāni mayā tava agrataḥ na
12. O Goddess, I must not utter those words in your presence - words which the king held in his heart, having set aside his indignation.
सा त्वं त्यक्ता नृपतिना निर्दोषा मम संनिधौ ।
पौरापवादभीतेन ग्राह्यं देवि न ते ऽन्यथा ॥१३॥
13. sā tvaṃ tyaktā nṛpatinā nirdoṣā mama saṃnidhau ,
paurāpavādabhītena grāhyaṃ devi na te'nyathā.
13. sā tvam tyaktā nṛpatinā nirdoṣā mama saṃnidʰau
paurāpavādabhītena grāhyam devi na te anyathā
13. O goddess, you, being faultless, have been abandoned by the king, who fears public censure. Therefore, you cannot be received in my presence. There is no other option.
आश्रमान्तेषु च मया त्यक्तव्या त्वं भविष्यसि ।
राज्ञः शासनमाज्ञाय तवैवं किल दौर्हृदम् ॥१४॥
14. āśramānteṣu ca mayā tyaktavyā tvaṃ bhaviṣyasi ,
rājñaḥ śāsanamājñāya tavaivaṃ kila daurhṛdam.
14. āśramānteṣu ca mayā tyaktavyā tvam bhaviṣyasi
rājñaḥ śāsanam ājñāya tava evam kila daurhṛdam
14. Having learned the king's command, and knowing that such is indeed your longing (dohada), you will be abandoned by me in the vicinity of the hermitages.
तदेतज्जाह्नवीतीरे ब्रह्मर्षीणां तपोवनम् ।
पुण्यं च रमणीयं च मा विषादं कृथाः शुभे ॥१५॥
15. tadetajjāhnavītīre brahmarṣīṇāṃ tapovanam ,
puṇyaṃ ca ramaṇīyaṃ ca mā viṣādaṃ kṛthāḥ śubhe.
15. tat etat jāhnavītīre brahmarṣīṇām tapovanam
puṇyam ca ramaṇīyam ca mā viṣādam kṛthāḥ śubhe
15. Therefore, this hermitage of the Brahmin sages on the bank of the Gaṅgā is sacred and charming. O auspicious one, do not give way to sorrow.
राज्ञो दशरथस्यैष पितुर्मे मुनिपुंगवः ।
सखा परमको विप्रो वाल्मीकिः सुमहायशाः ॥१६॥
16. rājño daśarathasyaiṣa piturme munipuṃgavaḥ ,
sakhā paramako vipro vālmīkiḥ sumahāyaśāḥ.
16. rājñaḥ daśaratʰasya eṣa pituḥ me munipuṃgavaḥ
sakʰā paramakaḥ vipraḥ vālmīkiḥ sumahāyaśāḥ
16. This eminent sage, Vālmīki, a supreme Brahmin friend of my father, King Daśaratha, is very highly renowned.
पादच्छायामुपागम्य सुखमस्य महात्मनः ।
उपवासपरैकाग्रा वस त्वं जनकात्मजे ॥१७॥
17. pādacchāyāmupāgamya sukhamasya mahātmanaḥ ,
upavāsaparaikāgrā vasa tvaṃ janakātmaje.
17. pādacchāyām upāgamya sukham asya mahātmanaḥ
upavāsaparaikāgrā vasa tvam janakātmaje
17. janakātmaje tvam asya mahātmanaḥ pādacchāyām
upāgamya upavāsaparaikāgrā sukham vasa
17. O daughter of Janaka, having sought the shelter of this great soul (ātman), dwell here comfortably, devoted and single-mindedly intent on fasting.
पतिव्रतात्वमास्थाय रामं कृत्वा सदा हृदि ।
श्रेयस्ते परमं देवि तथा कृत्वा भविष्यति ॥१८॥
18. pativratātvamāsthāya rāmaṃ kṛtvā sadā hṛdi ,
śreyaste paramaṃ devi tathā kṛtvā bhaviṣyati.
18. pativratātvam āsthāya rāmam kṛtvā sadā hṛdi
śreyaḥ te paramam devi tathā kṛtvā bhaviṣyati
18. devi pativratātvam āsthāya sadā rāmam hṛdi
kṛtvā tathā kṛtvā te paramam śreyaḥ bhaviṣyati
18. O goddess, by embracing the status of a devoted wife and always keeping Rama in your heart, your supreme welfare will thus be assured.