Skip to content
אתר זה לא תומך בגרסאות ישנות של אינטרנט אקספלורר
מומלץ להשתמש בדפדפן גוגל כרום או פיירפוקס מוזילה
(או באינטרנט אקספלורר / edge עדכני)
Enjoy Learning Sanskrit tips, tools, resources and more...

वाल्मीकि-रामायणम्       vālmīki-rāmāyaṇam - book-3, chapter-48

Use the following checkboxes to set the display options for this chapter (You can also control the display of each verse separately):
what would you like to see in each verse:
तं शब्दमवसुप्तस्य जटायुरथ शुश्रुवे ।
निरैक्षद् रावणं क्षिप्रं वैदेहीं च ददर्श सः ॥१॥
1. taṃ śabdamavasuptasya jaṭāyuratha śuśruve ,
niraikṣad rāvaṇaṃ kṣipraṃ vaidehīṃ ca dadarśa saḥ.
1. tam śabdam avasuptasya jaṭāyuḥ atha śuśruve
niraiṣkat rāvaṇam kṣipram vaidehīm ca dadarśa saḥ
1. jaṭāyuḥ atha avasuptasya tam śabdam śuśruve.
saḥ kṣipram rāvaṇam ca vaidehīm dadarśa niraiṣkat
1. Jaṭāyu then heard that cry from the sleeping Sītā. He quickly looked towards Rāvaṇa and saw Vaidehī (Sītā).
ततः पर्वतकूटाभस्तीक्ष्णतुण्डः खगोत्तमः ।
वनस्पतिगतः श्रीमान् व्याजहार शुभां गिरम् ॥२॥
2. tataḥ parvatakūṭābhastīkṣṇatuṇḍaḥ khagottamaḥ ,
vanaspatigataḥ śrīmān vyājahāra śubhāṃ giram.
2. tataḥ parvata-kūṭābhaḥ tīkṣṇa-tuṇḍaḥ khagottamaḥ
vanaspati-gataḥ śrīmān vyājāhāra śubhām giram
2. tataḥ parvata-kūṭābhaḥ tīkṣṇa-tuṇḍaḥ khagottamaḥ
śrīmān vanaspati-gataḥ śubhām giram vyājāhāra
2. Then, that excellent bird, Jaṭāyu, resembling a mountain peak, with a sharp beak, and adorned with glory, while perched on a tree, uttered auspicious words.
दशग्रीवस्थितो धर्मे पुराणे सत्यसंश्रयः ।
जटायुर्नाम नाम्नाहं गृध्रराजो महाबलः ॥३॥
3. daśagrīvasthito dharme purāṇe satyasaṃśrayaḥ ,
jaṭāyurnāma nāmnāhaṃ gṛdhrarājo mahābalaḥ.
3. daśagrīvasthitaḥ dharme purāṇe satyasaṃśrayaḥ
jaṭāyuḥ nāma nāmnā aham gṛdhrarājaḥ mahābalaḥ
3. aham nāmnā jaṭāyuḥ nāma mahābalaḥ gṛdhrarājaḥ
daśagrīvasthitaḥ dharme purāṇe satyasaṃśrayaḥ
3. My name is Jaṭāyu; I am the immensely powerful king of vultures, who stands firm against Daśagrīva (Rāvaṇa), is established in natural law (dharma), is ancient, and whose refuge is truth.
राजा सर्वस्य लोकस्य महेन्द्रवरुणोपमः ।
लोकानां च हिते युक्तो रामो दशरथात्मजः ॥४॥
4. rājā sarvasya lokasya mahendravaruṇopamaḥ ,
lokānāṃ ca hite yukto rāmo daśarathātmajaḥ.
4. rājā sarvasya lokasya mahendravaruṇopamaḥ
lokānām ca hite yuktaḥ rāmaḥ daśarathātmajaḥ
4. daśarathātmajaḥ rāmaḥ sarvasya lokasya rājā
mahendravaruṇopamaḥ ca lokānām hite yuktaḥ
4. Rāma, the son of Daśaratha, is the king of all people, comparable to Mahendra (Indra) and Varuṇa, and dedicated to the welfare of all beings.
तस्यैषा लोकनाथस्य धर्मपत्नी यशस्विनी ।
सीता नाम वरारोहा यां त्वं हर्तुमिहेच्छसि ॥५॥
5. tasyaiṣā lokanāthasya dharmapatnī yaśasvinī ,
sītā nāma varārohā yāṃ tvaṃ hartumihecchasi.
5. tasya eṣā lokanāthasya dharmapatnī yaśasvinī
sītā nāma varārohā yām tvam hartum iha icchasi
5. eṣā tasya lokanāthasya yaśasvinī dharmapatnī sītā nāma varārohā,
yām tvam iha hartum icchasi
5. She is the glorious, lawful wife (dharma-patnī) of that lord of the world, Sītā by name, of beautiful form, whom you wish to abduct here.
कथं राजा स्थितो धर्मे परदारान्परामृशेत् ।
रक्षणीया विशेषेण राजदारा महाबलः ।
निवर्तय मतिं नीचां परदाराभिमर्शनम् ॥६॥
6. kathaṃ rājā sthito dharme paradārānparāmṛśet ,
rakṣaṇīyā viśeṣeṇa rājadārā mahābalaḥ ,
nivartaya matiṃ nīcāṃ paradārābhimarśanam.
6. katham rājā sthitaḥ dharme
paradārān parāmṛśet rakṣaṇīyā viśeṣeṇa
rājadārā mahābalaḥ nivartaya
matim nīcām paradārābhimarśanam
6. katham dharme sthitaḥ rājā paradārān parāmṛśet? mahābalaḥ (tvam),
rājadārā viśeṣeṇa rakṣaṇīyā (asti).
nīcām matim paradārābhimarśanam (idam) nivartaya.
6. How can a king, who is established in natural law (dharma), touch another's wife? The wife of a king, O immensely powerful one, must be especially protected. Therefore, abandon this base intention of touching another's wife.
न तत् समाचरेद्धीरो यत् परो ऽस्य विगर्हयेत् ।
यथात्मनस्तथान्येषां दारा रक्ष्या विमर्शनात् ॥७॥
7. na tat samācareddhīro yat paro'sya vigarhayet ,
yathātmanastathānyeṣāṃ dārā rakṣyā vimarśanāt.
7. na tat samācaret dhīraḥ yat paraḥ asya vigarhayeat
yathā ātmanaḥ tathā anyeṣām dārāḥ rakṣyāḥ vimarśanāt
7. dhīraḥ yat paraḥ asya vigarhayeat tat na samācaret.
yathā ātmanaḥ tathā anyeṣām dārāḥ vimarśanāt rakṣyāḥ.
7. A wise person should not do anything that others might condemn him for. Just as one protects one's own wives, so too should the wives of others be protected, after careful consideration.
अर्थं वा यदि वा कामं शिष्टाः शास्त्रेष्वनागतम् ।
व्यवस्यन्त्यनु राजानं धर्मं पौरस्त्यनन्दन ॥८॥
8. arthaṃ vā yadi vā kāmaṃ śiṣṭāḥ śāstreṣvanāgatam ,
vyavasyantyanu rājānaṃ dharmaṃ paurastyanandana.
8. artham vā yadi vā kāmam śiṣṭāḥ śāstreṣu anāgatam
vyavasyanti anu rājānam dharmam paurastyanandana
8. paurastyanandana śiṣṭāḥ śāstreṣu anāgatam artham vā yadi vā kāmam,
rājānam anu dharmam ca vyavasyanti.
8. O delight of the easterners, the wise (śiṣṭāḥ) establish the principles of material prosperity (artha), or indeed, pleasure (kāma) - even those not explicitly found in the scriptures - and they also determine the natural law (dharma) by following the king.
राजा धर्मश्च कामश्च द्रव्याणां चोत्तमो निधिः ।
धर्मः शुभं वा पापं वा राजमूलं प्रवर्तते ॥९॥
9. rājā dharmaśca kāmaśca dravyāṇāṃ cottamo nidhiḥ ,
dharmaḥ śubhaṃ vā pāpaṃ vā rājamūlaṃ pravartate.
9. rājā dharmaḥ ca kāmaḥ ca dravyāṇām ca uttamaḥ nidhiḥ
dharmaḥ śubham vā pāpam vā rājamūlam pravartate
9. rājā dharmaḥ ca kāmaḥ ca,
dravyāṇām ca uttamaḥ nidhiḥ.
śubham vā pāpam vā dharmaḥ rājamūlam pravartate.
9. The king is the embodiment of natural law (dharma) and pleasure (kāma), and he is also the supreme treasury of all resources. Whether the natural law (dharma) manifests as good or evil, it always originates from the king.
पापस्वभावश्चपलः कथं त्वं रक्षसां वर ।
ऐश्वर्यमभिसंप्राप्तो विमानमिव दुष्कृती ॥१०॥
10. pāpasvabhāvaścapalaḥ kathaṃ tvaṃ rakṣasāṃ vara ,
aiśvaryamabhisaṃprāpto vimānamiva duṣkṛtī.
10. pāpasvabhāvaḥ capalaḥ katham tvam rakṣasām vara
aiśvaryam abhisaṃprāptaḥ vimānam iva duṣkṛtī
10. rakṣasām vara,
pāpasvabhāvaḥ capalaḥ tvam aiśvaryam katham abhisaṃprāptaḥ,
duṣkṛtī vimānam iva?
10. O best among the Rākṣasas, how is it that you, who are of wicked nature (pāpasvabhāva) and fickle, have attained sovereignty, just like an evildoer (duṣkṛtin) obtains a celestial chariot (vimāna)?
कामस्वभावो यो यस्य न स शक्यः प्रमार्जितुम् ।
न हि दुष्टात्मनामार्य मा वसत्यालये चिरम् ॥११॥
11. kāmasvabhāvo yo yasya na sa śakyaḥ pramārjitum ,
na hi duṣṭātmanāmārya mā vasatyālaye ciram.
11. kāmasvabhāvaḥ yaḥ yasya na saḥ śakyaḥ pramārjitum
na hi duṣṭātmanām ārya mā vasati ālaye ciram
11. yasya yaḥ kāmasvabhāvaḥ saḥ pramārjitum na śakyaḥ
hi ārya duṣṭātmanām ālaye mā ciram na vasati
11. One's inherent nature, driven by desire (kāma), cannot be eradicated. Indeed, O noble one, good fortune does not long reside in the homes of the evil-minded.
विषये वा पुरे वा ते यदा रामो महाबलः ।
नापराध्यति धर्मात्मा कथं तस्यापराध्यसि ॥१२॥
12. viṣaye vā pure vā te yadā rāmo mahābalaḥ ,
nāparādhyati dharmātmā kathaṃ tasyāparādhyasi.
12. viṣaye vā pure vā te yadā rāmaḥ mahābalaḥ na
aparādhyati dharmātmā katham tasya aparādhyasi
12. yadā mahābalaḥ dharmātmā rāmaḥ te viṣaye vā
pure vā na aparādhyati katham tasya aparādhyasi
12. When the mighty Rāma, whose very being embodies natural law (dharma), commits no offense in your country or city, how then can you offend him?
यदि शूर्पणखाहेतोर्जनस्थानगतः खरः ।
अतिवृत्तो हतः पूर्वं रामेणाक्लिष्टकर्मणा ॥१३॥
13. yadi śūrpaṇakhāhetorjanasthānagataḥ kharaḥ ,
ativṛtto hataḥ pūrvaṃ rāmeṇākliṣṭakarmaṇā.
13. yadi śūrpaṇakhāhetoḥ janasthānagataḥ kharaḥ
ativṛttaḥ hataḥ pūrvaṃ rāmeṇa akliṣṭakarmaṇā
13. yadi śūrpaṇakhāhetoḥ janasthānagataḥ ativṛttaḥ
kharaḥ pūrvaṃ akliṣṭakarmaṇā rāmeṇa hataḥ
13. If Khara, having arrived in Janasthāna on account of Śūrpaṇakhā, was previously killed by Rāma - who performs unwearied deeds (karma) - because Khara himself was exceedingly arrogant (ativṛtta)...
अत्र ब्रूहि यथासत्यं को रामस्य व्यतिक्रमः ।
यस्य त्वं लोकनाथस्य हृत्वा भार्यां गमिष्यसि ॥१४॥
14. atra brūhi yathāsatyaṃ ko rāmasya vyatikramaḥ ,
yasya tvaṃ lokanāthasya hṛtvā bhāryāṃ gamiṣyasi.
14. atra brūhi yathāsatyaṃ kaḥ rāmasya vyatikramaḥ
yasya tvaṃ lokanāthasya hṛtvā bhāryām gamiṣyasi
14. atra yathāsatyaṃ brūhi kaḥ rāmasya lokanāthasya
vyatikramaḥ asti yasya bhāryām hṛtvā tvaṃ gamiṣyasi
14. Here, speak truthfully: What transgression is there on the part of Rāma, the lord of the worlds, that you, having seized his wife, intend to escape?
क्षिप्रं विसृज वैदेहीं मा त्वा घोरेण चक्षुषा ।
दहेद्दहन भूतेन वृत्रमिन्द्राशनिर्यथा ॥१५॥
15. kṣipraṃ visṛja vaidehīṃ mā tvā ghoreṇa cakṣuṣā ,
daheddahana bhūtena vṛtramindrāśaniryathā.
15. kṣipram visṛja vaidehīm mā tvā ghoreṇa cakṣuṣā
dahet dahanabhūtena vṛtram indra aśaniḥ yathā
15. vaidehīm kṣipram visṛja mā tvā dahanabhūtena
ghoreṇa cakṣuṣā dahet yathā indra aśaniḥ vṛtram
15. Release Vaidehi quickly, lest [Rama] burn you with his terrible, fire-like gaze, just as Indra's thunderbolt [destroyed] Vritra.
सर्पमाशीविषं बद्ध्वा वस्त्रान्ते नावबुध्यसे ।
ग्रीवायां प्रतिमुक्तं च कालपाशं न पश्यसि ॥१६॥
16. sarpamāśīviṣaṃ baddhvā vastrānte nāvabudhyase ,
grīvāyāṃ pratimuktaṃ ca kālapāśaṃ na paśyasi.
16. sarpam āśīviṣam baddhvā vastra ante na avabudhyase
grīvāyām pratimuktam ca kālapāśam na paśyasi
16. āśīviṣam sarpam vastra ante baddhvā na avabudhyase
ca grīvāyām pratimuktam kālapāśam na paśyasi
16. Having tied a venomous snake to the end of your garment, you do not perceive it. And you do not see the noose of death (kālapāśa) hanging around your neck.
स भारः सौम्य भर्तव्यो यो नरं नावसादयेत् ।
तदन्नमुपभोक्तव्यं जीर्यते यदनामयम् ॥१७॥
17. sa bhāraḥ saumya bhartavyo yo naraṃ nāvasādayet ,
tadannamupabhoktavyaṃ jīryate yadanāmayam.
17. saḥ bhāraḥ saumya bhartavyaḥ yaḥ naram na avasādayet
tat annam upabhoktavyam jīryate yat anāmayam
17. saumya yaḥ bhāraḥ naram na avasādayet saḥ bhartavyaḥ
yat annam anāmayam jīryate tat upabhoktavyam
17. O gentle one, that burden should be borne which does not exhaust a person. That food should be consumed which digests wholesomely and without causing illness.
यत् कृत्वा न भवेद्धर्मो न कीर्तिर्न यशो भुवि ।
शरीरस्य भवेत् खेदः कस्तत् कर्म समाचरेत् ॥१८॥
18. yat kṛtvā na bhaveddharmo na kīrtirna yaśo bhuvi ,
śarīrasya bhavet khedaḥ kastat karma samācaret.
18. yat kṛtvā na bhavet dharmaḥ na kīrtiḥ na yaśaḥ bhuvi
śarīrasya bhavet khedaḥ kaḥ tat karma samācaret
18. yat kṛtvā bhuvi dharmaḥ na bhavet na kīrtiḥ na yaśaḥ
śarīrasya khedaḥ bhavet kaḥ tat karma samācaret
18. Having performed an action (karma) from which neither constitutional action (dharma) nor fame nor glory results on earth, but only weariness of the body, who would undertake such a deed?
षष्टिवर्षसहस्राणि मम जातस्य रावण ।
पितृपैतामहं राज्यं यथावदनुतिष्ठतः ॥१९॥
19. ṣaṣṭivarṣasahasrāṇi mama jātasya rāvaṇa ,
pitṛpaitāmahaṃ rājyaṃ yathāvadanutiṣṭhataḥ.
19. ṣaṣṭivarṣasahasrāṇi mama jātasya rāvaṇa
pitṛpaitāmaham rājyam yathāvat anutiṣṭhataḥ
19. rāvaṇa mama ṣaṣṭivarṣasahasrāṇi jātasya
pitṛpaitāmaham rājyam yathāvat anutiṣṭhataḥ
19. O Rāvaṇa, I am sixty thousand years old, and I have been ruling my ancestral kingdom appropriately all this time.
वृद्धो ऽहं त्वं युवा धन्वी सरथः कवची शरी ।
तथाप्यादाय वैदेहीं कुशली न गमिष्यसि ॥२०॥
20. vṛddho'haṃ tvaṃ yuvā dhanvī sarathaḥ kavacī śarī ,
tathāpyādāya vaidehīṃ kuśalī na gamiṣyasi.
20. vṛddhaḥ aham tvam yuvā dhanvī sarathaḥ kavacī
śarī tathā api ādāya vaidehīm kuśalī na gamiṣyasi
20. aham vṛddhaḥ tvam yuvā dhanvī sarathaḥ kavacī
śarī tathā api vaidehīm ādāya kuśalī na gamiṣyasi
20. I am old, while you are young, a bowman with a chariot, armored, and equipped with arrows. Yet, even with all that, you will not escape safely after taking Vaidehī (Sītā).
न शक्तस्त्वं बलाद्धर्तुं वैदेहीं मम पश्यतः ।
हेतुभिर्न्यायसंयुक्तैर्ध्रुवां वेदश्रुतीमिव ॥२१॥
21. na śaktastvaṃ balāddhartuṃ vaidehīṃ mama paśyataḥ ,
hetubhirnyāyasaṃyuktairdhruvāṃ vedaśrutīmiva.
21. na śaktaḥ tvam balāt hartum vaidehīm mama paśyataḥ
hetubhiḥ nyāyasaṃyuktaiḥ dhruvām vedaśrutim iva
21. mama paśyataḥ tvam balāt vaidehīm hartum na śaktaḥ
dhruvām vedaśrutim nyāyasaṃyuktaiḥ hetubhiḥ iva
21. You are not capable of forcibly seizing Vaidehī (Sītā) while I am watching, just as one cannot invalidate the eternal Vedic revelation (vedaśruti) through seemingly logical arguments.
युध्यस्व यदि शूरो ऽसि मुहूर्तं तिष्ठ रावण ।
शयिष्यसे हतो भूमौ यथापूर्वं खरस्तथा ॥२२॥
22. yudhyasva yadi śūro'si muhūrtaṃ tiṣṭha rāvaṇa ,
śayiṣyase hato bhūmau yathāpūrvaṃ kharastathā.
22. yudhyasva yadi śūraḥ asi muhūrtam tiṣṭha rāvaṇa
śayiṣyase hataḥ bhūmau yathā pūrvam kharaḥ tathā
22. rāvaṇa yadi śūraḥ asi yudhyasva muhūrtam
tiṣṭha hataḥ bhūmau yathā pūrvam kharaḥ tathā
22. O Rāvaṇa, if you are truly brave, then fight! Stand your ground for just a moment. Otherwise, you will lie slain on the earth, just as Khara did before.
असकृत् संयुगे येन निहता दैत्यदानवाः ।
नचिराच्चीरवासास्त्वां रामो युधि वधिष्यति ॥२३॥
23. asakṛt saṃyuge yena nihatā daityadānavāḥ ,
nacirāccīravāsāstvāṃ rāmo yudhi vadhiṣyati.
23. asakṛt saṃyuge yena nihatāḥ daityadānavāḥ
nacirāt cīravāsāḥ tvām rāmaḥ yudhi vadhiṣyati
23. yena daityadānavāḥ saṃyuge asakṛt nihatāḥ (santi),
(saḥ) cīravāsāḥ rāmaḥ nacirāt yudhi tvām vadhiṣyati
23. He who repeatedly killed the Daityas and Danavas in battle, that very Rama, clad in bark-garments, will soon kill you in combat.
किं नु शक्यं मया कर्तुं गतौ दूरं नृपात्मजौ ।
क्षिप्रं त्वं नश्यसे नीच तयोर्भीतो न संशयः ॥२४॥
24. kiṃ nu śakyaṃ mayā kartuṃ gatau dūraṃ nṛpātmajau ,
kṣipraṃ tvaṃ naśyase nīca tayorbhīto na saṃśayaḥ.
24. kim nu śakyam mayā kartum gatau dūram nṛpātmajau
kṣipram tvam naśyase nīca tayoḥ bhītaḥ na saṃśayaḥ
24. nṛpātmajau dūram gatau (yatastataḥ) mayā kim nu kartum śakyam? nīca! tvam tayoḥ bhītaḥ kṣipram naśyase,
saṃśayaḥ na (asti)
24. What indeed can I do, since the two princes (nṛpātmajau) have gone far? You, vile one, will surely perish quickly, out of fear of them, there is no doubt.
न हि मे जीवमानस्य नयिष्यसि शुभामिमाम् ।
सीतां कमलपत्राक्षीं रामस्य महषीं प्रियाम् ॥२५॥
25. na hi me jīvamānasya nayiṣyasi śubhāmimām ,
sītāṃ kamalapatrākṣīṃ rāmasya mahaṣīṃ priyām.
25. na hi me jīvamānasya nayiṣyasi śubhām imām
sītām kamalapatrākṣīm rāmasya maharṣīm priyām
25. hi (tvam) me jīvamānasya imām śubhām kamalapatrākṣīm
rāmasya maharṣīm priyām sītām na nayiṣyasi
25. Indeed, while I am still alive, you will not take away this beautiful Sita, who has eyes like lotus petals, the beloved chief queen (mahiṣī) of Rama.
अवश्यं तु मया कार्यं प्रियं तस्य महात्मनः ।
जीवितेनापि रामस्य तथा दशरथस्य च ॥२६॥
26. avaśyaṃ tu mayā kāryaṃ priyaṃ tasya mahātmanaḥ ,
jīvitenāpi rāmasya tathā daśarathasya ca.
26. avaśyam tu mayā kāryam priyam tasya mahātmanaḥ
jīvitena api rāmasya tathā daśarathasya ca
26. tu mayā tasya mahātmanaḥ priyam kāryam avaśyam
(asti) rāmasya tathā daśarathasya ca jīvitena api
26. Indeed, I must certainly perform a favor for that great-souled one, even risking my own life, for the sake of both Rama and Dasharatha.
तिष्ठ तिष्ठ दशग्रीव मुहूर्तं पश्य रावण ।
युद्धातिथ्यं प्रदास्यामि यथाप्राणं निशाचर ।
वृन्तादिव फलं त्वां तु पातयेयं रथोत्तमात् ॥२७॥
27. tiṣṭha tiṣṭha daśagrīva muhūrtaṃ paśya rāvaṇa ,
yuddhātithyaṃ pradāsyāmi yathāprāṇaṃ niśācara ,
vṛntādiva phalaṃ tvāṃ tu pātayeyaṃ rathottamāt.
27. tiṣṭha tiṣṭha daśagrīva muhūrtam
paśya rāvaṇa yuddhātithyam pradāsyāmi
yathāprāṇam niśācara vṛntāt iva
phalam tvām tu pātayeyam rathottamāt
27. daśagrīva rāvaṇa niśācara tiṣṭha
tiṣṭha muhūrtam paśya yuddhātithyam
yathāprāṇam pradāsyāmi tvām tu
vṛntāt iva phalam rathottamāt pātayeyam
27. Stop, stop, O Daśagrīva Rāvaṇa! Wait a moment and observe. O night-wanderer, I will offer you the hospitality of battle with all my vital force (prāṇa). Indeed, I will cast you down from your excellent chariot, just as a fruit falls from its stalk.