Skip to content
אתר זה לא תומך בגרסאות ישנות של אינטרנט אקספלורר
מומלץ להשתמש בדפדפן גוגל כרום או פיירפוקס מוזילה
(או באינטרנט אקספלורר / edge עדכני)
Enjoy Learning Sanskrit tips, tools, resources and more...

योगवासिष्ठः       yogavāsiṣṭhaḥ - book-4, chapter-58

Use the following checkboxes to set the display options for this chapter (You can also control the display of each verse separately):
what would you like to see in each verse:
श्रीवसिष्ठ उवाच ।
अत्रैव वस्तुन्युदिता श्रृणु राघव पूर्वजाः ।
कचेन गाथा या गीता बार्हस्पत्येन पावनाः ॥ १ ॥
śrīvasiṣṭha uvāca ,
atraiva vastunyuditā śrṛṇu rāghava pūrvajāḥ ,
kacena gāthā yā gītā bārhaspatyena pāvanāḥ 1
1. śrīvasiṣṭhaḥ uvāca atra eva vastuni uditā śṛṇu rāghava
pūrvajāḥ kacena gāthā yā gītā bārhaspatyena pāvanāḥ
1. śrīvasiṣṭhaḥ uvāca rāghava śṛṇu atra eva vastuni uditā pūrvajāḥ pāvanāḥ gāthā yā kacena bārhaspatyena gītā.
1. Shri Vasishtha said: Listen, Raghava, to the ancient and purifying verses, which were sung by Kacha, the son of Brihaspati, and which have arisen concerning this very reality.
कस्मिंश्चिन्मेरुगहनेऽतिष्ठन्सुरगुरोः सुतः ।
कदाचिदभ्यासवशाद्विश्रान्तिं प्राप चात्मनि ॥ २ ॥
kasmiṃścinmerugahane'tiṣṭhansuraguroḥ sutaḥ ,
kadācidabhyāsavaśādviśrāntiṃ prāpa cātmani 2
2. kasmin cit meru gahane atiṣṭhat sura guroḥ sutaḥ
kadā cit abhyāsa vaśāt viśrāntim prāpa ca ātmani
2. sura guroḥ sutaḥ kasmin cit meru gahane atiṣṭhat kadā cit abhyāsa vaśāt ca ātmani viśrāntim prāpa.
2. The son of Brihaspati (the preceptor of the gods) resided in a dense forest on Mount Meru. Once, through the power of his spiritual practice, he attained profound tranquility within his own self (ātman).
सम्यग्ज्ञानामृतापूर्णा मतिर्नारमतास्य सा ।
पञ्चभूतमयेऽमान्ये दृश्येऽस्मिन्पेलवात्मनि ॥ ३ ॥
samyagjñānāmṛtāpūrṇā matirnāramatāsya sā ,
pañcabhūtamaye'mānye dṛśye'sminpelavātmani 3
3. samyak jñāna amṛta āpūrṇā matiḥ na aramata asya sā
pañca bhūta maye amānye dṛśye asmin pelava ātmani
3. asya samyak jñāna amṛta āpūrṇā sā matiḥ pañca bhūta maye amānye asmin pelava ātmani dṛśye na aramata.
3. His intellect (mati), replete with the nectar of perfect knowledge, found no delight in this contemptible visible world (dṛśya) – which is composed of the five elements and is of a fragile nature (ātman).
स तेन निर्विण्ण इव सदात्मत्वादृते पदम् ।
अपश्यन्समुवाचेदमेको गद्गदया गिरा ॥ ४ ॥
sa tena nirviṇṇa iva sadātmatvādṛte padam ,
apaśyansamuvācedameko gadgadayā girā 4
4. saḥ tena nirviṇṇaḥ iva sat ātmatvāt ṛte padam
apaśyan samuvāca idam ekaḥ gadgadayā girā
4. saḥ tena nirviṇṇaḥ iva sat ātmatvāt ṛte padam apaśyan (saḥ) ekaḥ gadgadayā girā idam samuvāca.
4. He, as if weary of that (world), and perceiving no state (pada) beyond the intrinsic nature of reality (ātman), being alone, uttered these words with a faltering voice.
किं करोमि क्व गच्छामि किं गृह्णामि त्यजामि किम् ।
आत्मना पूरितं विश्वं महाकल्पाम्बुना यथा ॥ ५ ॥
kiṃ karomi kva gacchāmi kiṃ gṛhṇāmi tyajāmi kim ,
ātmanā pūritaṃ viśvaṃ mahākalpāmbunā yathā 5
5. kim karomi kva gacchāmi kim gṛhṇāmi tyajāmi kim
ātmanā pūritaṃ viśvaṃ mahākalpa ambunā yathā
5. kim karomi kva gacchāmi kim gṛhṇāmi kim tyajāmi
ātmanā mahākalpa ambunā yathā viśvaṃ pūritaṃ
5. What should I do? Where should I go? What should I grasp? What should I abandon? The entire universe is filled by the Self (ātman), just as it is by the waters of the great deluge (mahākalpa).
दुःखमात्मा सुखं चैव खमाशासुमहत्तया ।
सर्वमात्ममयं ज्ञातं नष्टकष्टोऽहमात्मना ॥ ६ ॥
duḥkhamātmā sukhaṃ caiva khamāśāsumahattayā ,
sarvamātmamayaṃ jñātaṃ naṣṭakaṣṭo'hamātmanā 6
6. duḥkham ātmā sukham ca eva kham āśāsu mahattayā
sarvam ātma-mayam jñātam naṣṭa-kaṣṭaḥ aham ātmanā
6. ātmanā duḥkham ātmā ca eva sukham
(ātmanā) kham āśāsu mahattayā
(ātmaiva) sarvam ātma-mayam jñātam
(tena) aham naṣṭa-kaṣṭaḥ (jātam)
6. Sorrow is the Self (ātman), and so is happiness. Space (ākāśa) and the directions (āśā) in their great vastness are also the Self. Everything is known as consisting of the Self (ātman). My suffering has been destroyed by the Self (ātman).
सबाह्याभ्यन्तरे देहे अधश्चोर्ध्वं च दिक्षु च ।
इत आत्मा ततश्चात्मा नास्त्यनात्ममयं क्वचित् ॥ ७ ॥
sabāhyābhyantare dehe adhaścordhvaṃ ca dikṣu ca ,
ita ātmā tataścātmā nāstyanātmamayaṃ kvacit 7
7. sabāhyābhyantare dehe adhaḥ ca ūrdhvam ca dikṣu ca
itaḥ ātmā tataḥ ca ātmā na asti anātma-mayam kvacit
7. sabāhyābhyantare dehe adhaḥ ca ūrdhvam ca dikṣu ca itaḥ
ātmā ca tataḥ ātmā (asti) kvacit anātma-mayam na asti
7. In the body, both externally and internally, below and above, and in all directions, here is the Self (ātman) and there is the Self (ātman). Nowhere is there anything that is not permeated by the Self (ātman).
सर्वत्रैव स्थितो ह्यात्मा सर्वमात्ममयं स्थितम् ।
सर्वमेवेदमात्मैवमात्मन्येव भवाम्यहम् ॥ ८ ॥
sarvatraiva sthito hyātmā sarvamātmamayaṃ sthitam ,
sarvamevedamātmaivamātmanyeva bhavāmyaham 8
8. sarvatra eva sthitaḥ hi ātmā sarvam ātma-mayam sthitam
sarvam eva idam ātmā evam ātmani eva bhavāmi aham
8. hi ātmā sarvatra eva sthitaḥ sarvam ātma-mayam sthitam idam
sarvam eva ātmā eva (asti) evam aham ātmani eva bhavāmi
8. Indeed, the Self (ātman) is established everywhere, and everything is established as consisting of the Self (ātman). All this is truly the Self (ātman). Thus, I myself exist only in the Self (ātman).
यन्नाम नाम तत्किंचित्सर्वमेवाहमान्तरः ।
आपूरितापारनभाः सर्वत्र सन्मयः स्थितः ॥ ९ ॥
yannāma nāma tatkiṃcitsarvamevāhamāntaraḥ ,
āpūritāpāranabhāḥ sarvatra sanmayaḥ sthitaḥ 9
9. yat nāma nāma tat kiṃcit sarvam eva aham āntaraḥ
āpūrita-apāra-nabhāḥ sarvatra sat-mayaḥ sthitaḥ
9. aham āntaraḥ yat nāma nāma tat kiṃcit sarvam eva
āpūrita-apāra-nabhāḥ sarvatra sat-mayaḥ sthitaḥ
9. Whatever name, whatever thing exists, all of that is indeed I, the inner Self (ātman). I remain everywhere as pure being, filling the boundless sky/space.
पूर्णस्तिष्ठामि मोदात्मा सुखमेकार्णवोपमः ।
इत्येवं भावयंस्तत्र कनकाचलकुञ्जके ॥ १० ॥
pūrṇastiṣṭhāmi modātmā sukhamekārṇavopamaḥ ,
ityevaṃ bhāvayaṃstatra kanakācalakuñjake 10
10. pūrṇaḥ tiṣṭhāmi moda-ātmā sukham eka-arṇava-upamah
iti evam bhāvayan tatra kanakācala-kuñjake
10. pūrṇaḥ moda-ātmā eka-arṇava-upamah sukham tiṣṭhāmi
iti evam tatra kanakācala-kuñjake bhāvayan
10. I remain complete, my Self (ātman) being joy, like a single ocean of happiness. Thus meditating in that golden mountain grotto (kuñjaka).
उच्चारयन्नोङ्कारं च घण्टास्वनमिव क्रमात् ।
ओंकारस्य कलामात्रं पाश्चात्यं वालकोमलम् ।
नान्तरस्थो न बाह्यस्थो भावयन्परमे हृदि ॥ ११ ॥
uccārayannoṅkāraṃ ca ghaṇṭāsvanamiva kramāt ,
oṃkārasya kalāmātraṃ pāścātyaṃ vālakomalam ,
nāntarastho na bāhyastho bhāvayanparame hṛdi 11
11. uccārayan oṅkāram ca ghaṇṭā-svanam
iva kramāt oṅkārasya kalā-mātram
pāścātyam bāla-komalam na āntarasthaḥ
na bāhyasthaḥ bhāvayan parame hṛdi
11. uccārayan oṅkāram ca ghaṇṭā-svanam
iva kramāt oṅkārasya kalā-mātram
pāścātyam bāla-komalam na āntarasthaḥ
na bāhyasthaḥ parame hṛdi bhāvayan
11. Uttering the syllable Om (oṅkāra) like a bell sound, gradually, meditating on the subtle, soft, residual part of Om, neither dwelling internally nor externally, but within the supreme heart (hṛdi).
व्यपगतकलनाकलङ्कशुद्धो हृदयनिरन्तरलीनवातवृत्तिः ।
गतघनशरदाशयोपमानः स्थित इति राम कचः स गायमानः ॥ १२ ॥
vyapagatakalanākalaṅkaśuddho hṛdayanirantaralīnavātavṛttiḥ ,
gataghanaśaradāśayopamānaḥ sthita iti rāma kacaḥ sa gāyamānaḥ 12
12. vyapagata-kalana-kalanka-śuddhaḥ
hṛdaya-nirantara-līna-vāta-vṛttiḥ
gata-ghana-śarad-āśaya-upamānaḥ
sthitaḥ iti rāma kacaḥ saḥ gāyamānaḥ
12. rāma saḥ kacaḥ gāyamānaḥ
vyapagata-kalana-kalanka-śuddhaḥ
hṛdaya-nirantara-līna-vāta-vṛttiḥ
gata-ghana-śarad-āśaya-upamānaḥ sthitaḥ iti
12. O Rama, Kaca stood singing, pure, with the impurities of mental construction (kalana) completely gone, his breath functions continuously absorbed within the heart, and his innermost intention (āśaya) comparable to a clear autumn sky, free of clouds.