Skip to content
אתר זה לא תומך בגרסאות ישנות של אינטרנט אקספלורר
מומלץ להשתמש בדפדפן גוגל כרום או פיירפוקס מוזילה
(או באינטרנט אקספלורר / edge עדכני)
Enjoy Learning Sanskrit tips, tools, resources and more...

योगवासिष्ठः       yogavāsiṣṭhaḥ - book-7, chapter-5

Use the following checkboxes to set the display options for this chapter (You can also control the display of each verse separately):
what would you like to see in each verse:
श्रीवसिष्ठ उवाच ।
स्वभावं स्वं विजित्यादाविन्द्रियाणां सचेतसाम् ।
प्रवर्तते विवेके यः सर्वं तस्याशु सिध्यति ॥ १ ॥
śrīvasiṣṭha uvāca ,
svabhāvaṃ svaṃ vijityādāvindriyāṇāṃ sacetasām ,
pravartate viveke yaḥ sarvaṃ tasyāśu sidhyati 1
1. śrī-vasiṣṭha uvāca svabhāvam svam vijitya ādau indriyāṇām
sacetasām pravartate viveke yaḥ sarvam tasya āśu sidhyati
1. śrī-vasiṣṭha uvāca.
yaḥ svam svabhāvam sacetasām indriyāṇām ādau vijitya viveke pravartate,
tasya sarvam āśu sidhyati.
1. Śrī Vasiṣṭha said: He who, having first overcome his own inherent tendencies, particularly those of the conscious senses, then applies himself to discrimination (viveka), for him everything quickly succeeds.
स्वभावमात्रं येनान्तर्न जितं दग्धबुद्धिना ।
तस्योत्तमपदप्राप्तिः सिकतातैलदुर्लभा ॥ २ ॥
svabhāvamātraṃ yenāntarna jitaṃ dagdhabuddhinā ,
tasyottamapadaprāptiḥ sikatātailadurlabhā 2
2. svabhāvamātram yena antar na jitam dagdhabuddhinā
| tasya uttamapadaprāptiḥ sikatātailadurlabhā ||
2. For the one by whom his own intrinsic nature (svabhāva) has not been inwardly conquered, and whose understanding is dull (lit. 'burned'), the attainment of the highest state is as difficult to achieve as extracting oil from sand.
शुद्धेऽल्पोऽप्युपदेशो हि निर्मले तैलबिन्दुवत् ।
लगत्युत्तानचित्तेषु नादर्श इव मौक्तिकम् ॥ ३ ॥
śuddhe'lpo'pyupadeśo hi nirmale tailabinduvat ,
lagatyuttānacitteṣu nādarśa iva mauktikam 3
3. śuddhe alpaḥ api upadeśaḥ hi nirmale tailabinduvat
| lagati uttānacitteṣu na ādarśaḥ iva mauktikam ||
3. Indeed, even a small amount of instruction (upadeśa) takes root in a pure mind, much like a drop of oil spreads on a clean surface. However, it does not take effect in shallow minds, just as a pearl does not stick to a mirror.
अत्रैवोदाहरन्तीममितिहासं पुरातनम् ।
मम पूर्वं भुशुण्डेन कथितं मेरुमूर्धनि ॥ ४ ॥
atraivodāharantīmamitihāsaṃ purātanam ,
mama pūrvaṃ bhuśuṇḍena kathitaṃ merumūrdhani 4
4. atra eva udāharanti imam itihāsam purātanam |
mama pūrvam bhuśuṇḍena kathitam merumūrdhani ||
4. Right here, they cite this ancient historical account (itihāsa). It was narrated to me previously by Bhuśuṇḍa on the summit of Mount Meru.
पुरा भुशुण्डः कस्मिंश्चित्पृष्ट आसीत्कथान्तरे ।
मया कदाचिदेकान्ते मेरोः शिखरकोटरे ॥ ५ ॥
purā bhuśuṇḍaḥ kasmiṃścitpṛṣṭa āsītkathāntare ,
mayā kadācidekānte meroḥ śikharakoṭare 5
5. purā bhuśuṇḍaḥ kasmin cit pṛṣṭaḥ āsīt kathāntare
| mayā kadācit ekānte meroḥ śikharakoṭare ||
5. Long ago, Bhuśuṇḍa was once asked by me during a certain discussion (kathāntara), in a secluded spot within a hollow of Mount Meru's peak.
मुग्धबुद्धिमनात्मज्ञं कं त्वं सुचिरजीवितम् ।
स्मरसीति मया पृष्टेनोक्तं तेनेदमङ्ग मे ॥ ६ ॥
mugdhabuddhimanātmajñaṃ kaṃ tvaṃ sucirajīvitam ,
smarasīti mayā pṛṣṭenoktaṃ tenedamaṅga me 6
6. mugdhabuddhim anātmajñam kam tvam sucirajīvitam
smarasi iti mayā pṛṣṭena uktam tena idam aṅga me
6. mayā pṛṣṭena tena aṅga idam me uktam tvam
mugdhabuddhim anātmajñam sucirajīvitam kam smarasi iti
6. When I asked him, 'Whom do you remember who is bewildered of mind, ignorant of the self (ātman), and long-lived?', O dear one, this was spoken to me by him.
भुशुण्ड उवाच ।
आसीद्विद्याधरः पूर्वमनात्मज्ञः सुखेदितः ।
लोकालोकान्तरशृङ्गे शुष्क आर्यो विचारवान् ॥ ७ ॥
bhuśuṇḍa uvāca ,
āsīdvidyādharaḥ pūrvamanātmajñaḥ sukheditaḥ ,
lokālokāntaraśṛṅge śuṣka āryo vicāravān 7
7. bhuśuṇḍaḥ uvāca | āsīt vidyādharaḥ pūrvam anātmajñaḥ
sukheditaḥ | lokālokāntaraśṛṅge śuṣkaḥ āryaḥ vicāravān
7. bhuśuṇḍaḥ uvāca pūrvam vidyādharaḥ āsīt anātmajñaḥ
sukheditaḥ śuṣkaḥ āryaḥ vicāravān lokālokāntaraśṛṅge
7. Bhuśuṇḍa said: Formerly, there was a Vidyādhara who was ignorant of the self (ātman) and susceptible to worldly joys and sorrows. Though austere and noble, he was a thoughtful individual residing on the peak of the Lokāloka mountains.
तपसा बहुरूपेण यमेन नियमेन च ।
अक्षीणायुरतिष्ठत्स पुरा कल्पचतुष्टयम् ॥ ८ ॥
tapasā bahurūpeṇa yamena niyamena ca ,
akṣīṇāyuratiṣṭhatsa purā kalpacatuṣṭayam 8
8. tapasā bahurūpeṇa yamena niyamena ca |
akṣīṇāyuḥ atiṣṭhat saḥ purā kalpacatuṣṭayam
8. saḥ tapasā bahurūpeṇa yamena niyamena ca
akṣīṇāyuḥ purā kalpacatuṣṭayam atiṣṭhat
8. Through various forms of austerity (tapas), self-restraint (yama), and observances (niyama), he remained for four ancient cosmic cycles (kalpas), his life force undiminished.
ततश्चतुर्थे कल्पान्ते विवेकस्तस्य चोदभूत् ।
विदूरस्येव वैदूर्यमौचित्याज्जलदोदयात् ॥ ९ ॥
tataścaturthe kalpānte vivekastasya codabhūt ,
vidūrasyeva vaidūryamaucityājjaladodayāt 9
9. tataḥ caturthe kalpānte vivekaḥ tasya ca udabhūt
| vidūrasya iva vaidūryam aucityāt jaladodayāt
9. tataḥ caturthe kalpānte tasya vivekaḥ ca udabhūt
vidūrasya iva vaidūryam aucityāt jaladodayāt
9. Then, at the close of the fourth cosmic cycle (kalpa), discrimination (viveka) arose within him, much like lapis lazuli (vaidūrya) manifests from Mount Vidūra, appropriately, with the arrival of rain clouds.
पुनर्मृतिः पुनर्जन्म जरा मेति विभावयन् ।
लज्जेऽहं तत्किमेकं स्यात्स्थिरमित्यवमृश्य सः ॥ १० ॥
punarmṛtiḥ punarjanma jarā meti vibhāvayan ,
lajje'haṃ tatkimekaṃ syātsthiramityavamṛśya saḥ 10
10. punarmṛtiḥ punarjanma jarā me iti vibhāvayan lajje
aham tat kim ekam syāt sthiram iti avamṛśya saḥ
10. saḥ (He) पुनर्मृतिः (repeated death),
पुनर्जन्म (repeated birth),
जरा (old age) मे (to me) इति (thus) विभावयन् (reflecting),
तत् (then) किम (what) एकम् (one thing) स्थिरम् (stable) स्यात् (could be) इति (thus) अवमृश्य (having deliberated),
अहम् (I) लज्जे (am ashamed).
10. He, contemplating (vibhāvayan) that repeated death (punarmṛtiḥ), repeated birth (punarjanma), and old age (jarā) will be his lot, and having deliberated (avamṛśya) what one thing (ekam) could possibly be stable (sthira), exclaimed to himself, 'I am ashamed (lajje aham)!'
मामाजगाम संप्रष्टुमष्टादशमयीं पुरीम् ।
स्वामुपोह्य विरक्तात्मा संसारारसतां गतः ॥ ११ ॥
māmājagāma saṃpraṣṭumaṣṭādaśamayīṃ purīm ,
svāmupohya viraktātmā saṃsārārasatāṃ gataḥ 11
11. mām ājagāma saṃpraṣṭum aṣṭādaśamayīm purīm
svām upohya viraktātmā saṃsārārasatām gataḥ
11. संसारारसतां गतः (Having attained distaste for saṃsāra) विरक्तात्मा (a detached soul),
स्वां (his own) अष्टादशमयीं (eighteen-fold) पुरीं (city / body) उपोह्य (having abandoned),
मां (to me) संप्रष्टुम् (to inquire) आजगाम (came).
11. A soul (ātman) whose mind had become detached (viraktātmā), having developed a distaste for worldly existence (saṃsāra), came to me to inquire, after abandoning his own body (purī), which is referred to as the city of eighteen elements.
विद्याधर उवाच ।
मृदूनि परितापीनि दृषद्दृढबलानि च ।
छेदे भेदे च दक्षाणि स्वशस्त्राणीन्द्रियाणि च ॥ १३ ॥
vidyādhara uvāca ,
mṛdūni paritāpīni dṛṣaddṛḍhabalāni ca ,
chede bhede ca dakṣāṇi svaśastrāṇīndriyāṇi ca 13
13. vidyādharaḥ uvāca mṛdūni paritāpīni dṛṣad-dṛḍha-balāni
ca chede bhede ca dakṣāṇi sva-śastrāṇi indriyāṇi ca
13. विद्याधरः उवाच (Vidyādhara said): इन्द्रियाणि (The senses) मृदूनि (are subtle/soft),
परितापीनि (cause distress),
दृषद्दृढबलानि (have strength firm as a rock),
च (and) छेदे (in cutting) च (and) भेदे (in breaking) दक्षाणि (are skilled),
च (and are) स्वशस्त्राणि (one's own weapons).
13. Vidyādhara said: The senses (indriyas) are subtle, cause distress, possess strength as firm as a rock, and are skilled in cutting and breaking; indeed, they are one's own weapons.
पर्याकुलानि मलिनानि विपत्प्रदानि दुःखोर्मिमन्ति गुणकाननपावकत्वात् ।
हार्दान्धकारगहनानि तमोमयानि जित्वेन्द्रियाणि सुखमेति च किं ममार्थैः ॥ १४ ॥
paryākulāni malināni vipatpradāni duḥkhormimanti guṇakānanapāvakatvāt ,
hārdāndhakāragahanāni tamomayāni jitvendriyāṇi sukhameti ca kiṃ mamārthaiḥ 14
14. paryākulāni malināni vipatpradāni
duḥkhormimanti guṇakānanapāvakatvāt
hārdāndhakāragahanāni tamomayāni jitvā
indriyāṇi sukham eti ca kim mama arthaiḥ
14. इन्द्रियाणि (The senses),
पर्याकुलानि (greatly agitated),
मलिनानि (impure),
विपत्प्रदानि (calamity-giving),
दुःखोर्मिमन्ति (having waves of sorrow),
गुणकाननपावकत्वात् (because they are fires in the forest of the guṇas),
हार्दान्धकारगहनानि (dense with the darkness of the heart),
तमोमयानि (full of darkness),
जित्वा (having conquered them),
सुखम् (happiness) एति (one attains) च (and).
किम् (What use is) मम (to me) अर्थैः (with possessions)?
14. One attains happiness by conquering the senses (indriyas), which are greatly agitated, impure, bring calamities, are full of waves of sorrow, act like fires in the forest of the guṇas (qualities of material nature), are dense with the darkness of the heart, and are pervaded by ignorance (tamas). Furthermore, what use are possessions to me?