Skip to content
אתר זה לא תומך בגרסאות ישנות של אינטרנט אקספלורר
מומלץ להשתמש בדפדפן גוגל כרום או פיירפוקס מוזילה
(או באינטרנט אקספלורר / edge עדכני)
Enjoy Learning Sanskrit tips, tools, resources and more...

योगवासिष्ठः       yogavāsiṣṭhaḥ - book-1, chapter-12

Use the following checkboxes to set the display options for this chapter (You can also control the display of each verse separately):
what would you like to see in each verse:
वाल्मीकिरुवाच ।
इति पृष्टो मुनीन्द्रेण समाश्वस्य च राघवः ।
उवाच वचनं चारु परिपूर्णार्थमन्थरम् ॥ १ ॥
vālmīkiruvāca ,
iti pṛṣṭo munīndreṇa samāśvasya ca rāghavaḥ ,
uvāca vacanaṃ cāru paripūrṇārthamantharam 1
1. vālmīkiḥ uvāca iti pṛṣṭaḥ muniīndreṇa samāśvasya ca
rāghavaḥ uvāca vacanam cāru paripūrṇārthamantharam
1. Vālmīki spoke: Thus questioned by the chief of sages, and having regained his composure, Rāma spoke charming words, weighty with complete meaning.
श्रीराम उवाच ।
भगवन्भवता पृष्टो यथावदधुनाऽखिलम् ।
कथयाम्यहमज्ञोऽपि को लङ्घयति सद्वचः ॥ २ ॥
śrīrāma uvāca ,
bhagavanbhavatā pṛṣṭo yathāvadadhunā'khilam ,
kathayāmyahamajño'pi ko laṅghayati sadvacaḥ 2
2. śrīrāma uvāca bhagavan bhavatā pṛṣṭaḥ yathāvat adhunā
akhilam kathayāmi aham ajñaḥ api kaḥ laṅghayati sat vacaḥ
2. Śrī Rāma said: "O Lord, you have properly asked me now about everything. Although I am ignorant, I will tell you. Who indeed can transgress the words of the virtuous?"
अहं तावदयं जातो निजेऽस्मिन्पितृसद्मनि ।
क्रमेण वृद्धिं संप्राप्तः प्राप्तविद्यश्च संस्थितः ॥ ३ ॥
ahaṃ tāvadayaṃ jāto nije'sminpitṛsadmani ,
krameṇa vṛddhiṃ saṃprāptaḥ prāptavidyaśca saṃsthitaḥ 3
3. aham tāvat ayam jātaḥ nije asmin pitṛsadmani krameṇa
vṛddhim samprāptaḥ prāptavidyaḥ ca saṃsthitaḥ
3. "Indeed, I was born here in my own ancestral home. Gradually, I grew up, acquired knowledge, and settled down."
ततः सदाचारपरो भूत्वाहं मुनिनायक ।
विहृतस्तीर्थयात्रार्थमुर्वीमम्बुधिमेखलाम् ॥ ४ ॥
tataḥ sadācāraparo bhūtvāhaṃ munināyaka ,
vihṛtastīrthayātrārthamurvīmambudhimekhalām 4
4. tataḥ sadācāraparaḥ bhūtvā aham munināyaka
vihṛtaḥ tīrthayātrārtham urvīm ambudhimekhalām
4. Thereafter, O chief of sages, having become devoted to righteous conduct, I traveled across the earth, which is girdled by the oceans, for the purpose of pilgrimage.
एतावताथ कालेन संसारास्थामिमां हरन् ।
समुद्भूतो मनसि मे विचारः सोऽयमीदृशः ॥ ५ ॥
etāvatātha kālena saṃsārāsthāmimāṃ haran ,
samudbhūto manasi me vicāraḥ so'yamīdṛśaḥ 5
5. etāvatā atha kālena saṃsāra āsthām imām haran
samudbhūtaḥ manasi me vicāraḥ saḥ ayam īdṛśaḥ
5. Then, in the course of this much time, while dispelling this attachment to worldly existence (saṃsāra), such a thought (vicāra) arose in my mind.
विवेकेन परीतात्मा तेनाहं तदनु स्वयम् ।
भोगनीरसया बुद्ध्या प्रविचारितवानिदम् ॥ ६ ॥
vivekena parītātmā tenāhaṃ tadanu svayam ,
bhoganīrasayā buddhyā pravicāritavānidam 6
6. vivekena parītātmā tena aham tad anu svayam
bhoganīrasayā buddhyā pravicāritavān idam
6. My inner being (ātman) was then filled with discernment (viveka), and subsequently, I myself, with an intellect (buddhi) that found no essence in worldly enjoyments, deeply reflected on this matter.
किंनामेदं बत सुखं येयं संसारसंततिः ।
जायते मृतये लोको म्रियते जननाय च ॥ ७ ॥
kiṃnāmedaṃ bata sukhaṃ yeyaṃ saṃsārasaṃtatiḥ ,
jāyate mṛtaye loko mriyate jananāya ca 7
7. kim nāma idam bata sukham yā iyam saṃsārasaṃtatiḥ
jāyate mṛtaye lokaḥ mriyate jananāya ca
7. What indeed is this happiness (sukha), which is merely this unending cycle of worldly existence (saṃsāra)? People are born only to die, and they die only to be born again.
अस्थिराः सर्व एवेमे सचराचरचेष्टिताः ।
आपदां पतयः पापा भावा विभवभूमयः ॥ ८ ॥
asthirāḥ sarva eveme sacarācaraceṣṭitāḥ ,
āpadāṃ patayaḥ pāpā bhāvā vibhavabhūmayaḥ 8
8. asthirāḥ sarve eva ime sacarācaraceṣṭitāḥ
āpadām patayaḥ pāpāḥ bhāvāḥ vibhava-bhūmayaḥ
8. All these existences (bhāva), characterized by their activities, whether moving or unmoving, are inherently unstable. They are the sources of misfortunes, inherently flawed, and yet serve as the very foundations of worldly prosperity.
अयःशलाकासदृशाः परस्परमसङ्गिनः ।
श्लिष्यन्ते केवलं भावा मनःकल्पनया स्वया ॥ ९ ॥
ayaḥśalākāsadṛśāḥ parasparamasaṅginaḥ ,
śliṣyante kevalaṃ bhāvā manaḥkalpanayā svayā 9
9. ayaḥśalākāsadṛśāḥ parasparam asaṅginaḥ
śliṣyante kevalam bhāvāḥ manaḥkalpanayā svayā
9. These entities (bhāva), though resembling separate iron rods and being fundamentally disconnected from one another, are nonetheless joined together solely by one's own mental constructs.
मनःसमायत्तमिदं जगदाभोगि दृश्यते ।
मनश्चासदिवाभाति केन स्म परिमोहिताः ॥ १० ॥
manaḥsamāyattamidaṃ jagadābhogi dṛśyate ,
manaścāsadivābhāti kena sma parimohitāḥ 10
10. manaḥ samāyattam idam jagat ābhogi dṛśyate
manaḥ ca asat iva ābhāti kena sma parimohitāḥ
10. This world, full of enjoyments, is perceived as completely controlled by the mind. However, the mind itself appears to be unreal (asat). By whom, then, have we been so greatly deluded?
असतैव वयं कष्टं विकृष्टा मूढबुद्धयः ।
मृगतृष्णाम्भसा दूरे वने मुग्धमृगा इव ॥ ११ ॥
asataiva vayaṃ kaṣṭaṃ vikṛṣṭā mūḍhabuddhayaḥ ,
mṛgatṛṣṇāmbhasā dūre vane mugdhamṛgā iva 11
11. asatā eva vayam kaṣṭam vikṛṣṭāḥ mūḍhabuddhayaḥ
mṛgatṛṣṇāmbhasā dūre vane mugdhamṛgāḥ iva
11. Alas, we, whose intellects are deluded, have been lamentably dragged along by the unreal (asat) itself, just like innocent deer in a distant forest are enticed by the water of a mirage.
न केनचिच्च विक्रीता विक्रीता इव संस्थिताः ।
बत मूढा वयं सर्वे जानाना अपि शाम्बरम् ॥ १२ ॥
na kenacicca vikrītā vikrītā iva saṃsthitāḥ ,
bata mūḍhā vayaṃ sarve jānānā api śāmbaram 12
12. na kenacit ca vikrītāḥ vikrītāḥ iva saṃsthitāḥ
bata mūḍhāḥ vayam sarve jānānāḥ api śāmbaram
12. We are not sold by anyone, yet we stand as if we have been sold. Alas, all of us are deluded (mūḍha), even though we know it is mere illusion (śāmbara).
किमेतेषु प्रपञ्चेषु भोगा नाम सुदुर्भगाः ।
मुधैव हि वयं मोहात्संस्थिता बद्धभावनाः ॥ १३ ॥
kimeteṣu prapañceṣu bhogā nāma sudurbhagāḥ ,
mudhaiva hi vayaṃ mohātsaṃsthitā baddhabhāvanāḥ 13
13. kim eteṣu prapañceṣu bhogāḥ nāma sudurbhagāḥ
mudhā eva hi vayam mohāt saṃsthitāḥ baddhabhāvanāḥ
13. What purpose do these enjoyments serve, which are truly miserable (sudurbhagāḥ), amidst these worldly phenomena (prapañca)? Indeed, we remain fruitlessly bound in our thoughts (bhāvanā) due to delusion (moha).
आ ज्ञातं बहुकालेन व्यर्थमेव वयं वने ।
मोहे निपतिता मुग्धाः श्वभ्रे मुग्धा मृगा इव ॥ १४ ॥
ā jñātaṃ bahukālena vyarthameva vayaṃ vane ,
mohe nipatitā mugdhāḥ śvabhre mugdhā mṛgā iva 14
14. ā jñātam bahukālena vyartham eva vayam vane mohe
nipatitāḥ mugdhāḥ śvabhre mugdhāḥ mṛgāḥ iva
14. Ah, it is now realized after a long time that we, bewildered, have fallen uselessly into delusion (moha) in this forest, just like confused animals fall into a pit.
किं मे राज्येन किं भोगैः कोऽहं किमिदमागतम् ।
यन्मिथ्यैवास्तु तन्मिथ्या कस्य नाम किमागतम् ॥ १५ ॥
kiṃ me rājyena kiṃ bhogaiḥ ko'haṃ kimidamāgatam ,
yanmithyaivāstu tanmithyā kasya nāma kimāgatam 15
15. kim me rājyena kim bhogaiḥ kaḥ aham kim idam āgatam
yat mithyā eva astu tat mithyā kasya nāma kim āgatam
15. What use is a kingdom to me? What use are enjoyments (bhoga)? Who am I? What is this that has come into being? Let whatever is illusory (mithyā) indeed be illusory; that is truly illusory. To whom, indeed, does anything belong? What has truly come into being?
एवं विमृशतो ब्रह्मन्सर्वेष्वेव ततो मम ।
भावेष्वरतिरायाता पथिकस्य मरुष्विव ॥ १६ ॥
evaṃ vimṛśato brahmansarveṣveva tato mama ,
bhāveṣvaratirāyātā pathikasya maruṣviva 16
16. evam vimṛśataḥ brahman sarveṣu eva tataḥ mama
bhāveṣu aratiḥ āyātā pathikasya maruṣu iva
16. O Brahman, as I reflected in this manner, an aversion arose in me towards all states of being (bhāva), just like a traveler experiences weariness in the deserts.
तदेतद्भगवन्ब्रूहि किमिदं परिणश्यति ।
किमिदं जायते भूयः किमिदं परिवर्धते ॥ १७ ॥
tadetadbhagavanbrūhi kimidaṃ pariṇaśyati ,
kimidaṃ jāyate bhūyaḥ kimidaṃ parivardhate 17
17. tat etat bhagavan brūhi kim idam pariṇaśyati
kim idam jāyate bhūyaḥ kim idam parivardhate
17. Therefore, O Blessed One (Bhagavan), please explain this: What is it that perishes? What is it that is born again? What is it that grows?
जरामरणमापच्च जननं संपदस्तथा ।
आविर्भावतिरोभावैर्विवर्धन्ते पुनःपुनः ॥ १८ ॥
jarāmaraṇamāpacca jananaṃ saṃpadastathā ,
āvirbhāvatirobhāvairvivardhante punaḥpunaḥ 18
18. jarāmaraṇam āpat ca jananam sampadaḥ tathā
āvirbhāva-tirobhāvaiḥ vivardhante punaḥ punaḥ
18. Old age, death, calamity (āpat), birth, and prosperity (sampadas) repeatedly increase (in their manifestation) through cycles of appearance and disappearance.
भोगैस्तैरेव तैरेव तुच्छैर्वयममी किल ।
पश्य जर्जरतां नीता वातैरिव गिरिद्रुमाः ॥ १९ ॥
bhogaistaireva taireva tucchairvayamamī kila ,
paśya jarjaratāṃ nītā vātairiva giridrumāḥ 19
19. bhogaiḥ taiḥ eva taiḥ eva tucchaiḥ vayam amī kila
paśya jarjaratām nītāḥ vātaiḥ iva giri-drumāḥ
19. Behold! We are indeed reduced to decrepitude by these very same trivial enjoyments, just as mountain trees are by strong winds.
अचेतना इव जनाः पवनैः प्राणनामभिः ।
ध्वनन्तः संस्थिता व्यर्थं यथा कीचकवेणवः ॥ २० ॥
acetanā iva janāḥ pavanaiḥ prāṇanāmabhiḥ ,
dhvanantaḥ saṃsthitā vyarthaṃ yathā kīcakaveṇavaḥ 20
20. acetanāḥ iva janāḥ pavanaiḥ prāṇa-nāmabhiḥ
dhvanantaḥ saṃsthitāḥ vyartham yathā kīcaka-veṇavaḥ
20. People, like unconscious beings, simply exist, making useless noise, driven by the vital energies (prāṇas) that are like winds, just as hollow bamboo flutes do.
शाम्यतीदं कथं दुःखमिति तप्तोऽस्मि चिन्तया ।
जरद्द्रुम इवोग्रेण कोटरस्थेन वह्निना ॥ २१ ॥
śāmyatīdaṃ kathaṃ duḥkhamiti tapto'smi cintayā ,
jaraddruma ivogreṇa koṭarasthena vahninā 21
21. śāmyati idam katham duḥkham iti taptaḥ asmi cintayā
jarat-drumaḥ iva ugreṇa koṭara-sthena vahninā
21. I am tormented by the thought, 'How will this suffering subside?', much like an old tree is by a fierce fire residing within its hollow.
संसारदुःखपाषाणनीरन्ध्रहृदयोऽप्यहम् ।
निजलोकभयादेव गलद्वाष्पं न रोदिमि ॥ २२ ॥
saṃsāraduḥkhapāṣāṇanīrandhrahṛdayo'pyaham ,
nijalokabhayādeva galadvāṣpaṃ na rodimi 22
22. saṃsāraduḥkhapāṣāṇanīrandhrahṛdayaḥ api aham
nijalokabhayāt eva galadvāṣpam na rodimi
22. Even I, whose heart is made impenetrable like a stone by the sorrow of mundane existence (saṃsāra), do not openly weep, solely out of fear of my social circle.
शून्या मन्मुखवृत्तीस्ताः शुष्करोदननीरसाः ।
विवेक एव हृत्संस्थो ममैकान्तेषु पश्यति ॥ २३ ॥
śūnyā manmukhavṛttīstāḥ śuṣkarodananīrasāḥ ,
viveka eva hṛtsaṃstho mamaikānteṣu paśyati 23
23. śūnyāḥ matmukhavṛttīḥ tāḥ śuṣkarodanānīrasāḥ
vivekaḥ eva hṛtsaṃsthaḥ mama ekānteṣu paśyati
23. Only my discrimination (viveka), which dwells within my heart, truly perceives in my moments of solitude those empty and lifeless expressions of my face, made dull by futile, dry weeping.
भृशं मुह्यामि संस्मृत्य भावाभावमयीं स्थितिम् ।
दारिद्र्येणेव सुभगो दूरे संसारचेष्टया ॥ २४ ॥
bhṛśaṃ muhyāmi saṃsmṛtya bhāvābhāvamayīṃ sthitim ,
dāridryeṇeva subhago dūre saṃsāraceṣṭayā 24
24. bhṛśam muhyāmi saṃsmṛtya bhāvābhāvamayīm sthitim
dāridryeṇa iva subhagaḥ dūre saṃsāracaṣṭayā
24. I become deeply deluded (muhyāmi) when I recall the fluctuating state of both being and non-being, just as a fortunate individual is pushed away by poverty, and similarly by the activities of mundane existence (saṃsāra).
मोहयन्ति मनोवृत्तिं खण्डयन्ति गुणावलिम् ।
दुःखजालं प्रयच्छन्ति विप्रलम्भपराः श्रियः ॥ २५ ॥
mohayanti manovṛttiṃ khaṇḍayanti guṇāvalim ,
duḥkhajālaṃ prayacchanti vipralambhaparāḥ śriyaḥ 25
25. mohayanti manovṛttim khaṇḍayanti guṇāvalim
duḥkhajālam prayacchanti vipralambhaparāḥ śriyaḥ
25. Deceitful riches (śrī) delude the mind's activities, destroy one's array of virtues, and give rise to a network of suffering.
चिन्तानिचयचक्राणि नानन्दाय धनानि मे ।
संप्रसूतकलत्राणि गृहाण्युग्रापदामिव ॥ २६ ॥
cintānicayacakrāṇi nānandāya dhanāni me ,
saṃprasūtakalatrāṇi gṛhāṇyugrāpadāmiva 26
26. cintānicayacakrāṇi na ānandāya dhanāni me
saṃprasūtakalatrāṇi gṛhāṇi ugrāpadām iva
26. My riches, which are cycles of worries, do not bring me joy. My homes, along with the families they contain (lit. wives who have given birth), are like severe calamities.
विविधदोषदशापरिचिन्तनैर्विततभङ्गुरकारणकल्पितैः ।
मम न निर्वृतिमेति मनो मुने निगडितस्य यथा वनदन्तिनः ॥ २७ ॥
vividhadoṣadaśāparicintanairvitatabhaṅgurakāraṇakalpitaiḥ ,
mama na nirvṛtimeti mano mune nigaḍitasya yathā vanadantinaḥ 27
27. vividhadoṣadaśāparicintanaiḥ
vitatabhaṅgurakāraṇakalpitaiḥ
mama na nirvṛtim eti manaḥ mune
nigaḍitasya yathā vanadantinaḥ
27. O sage, my mind does not attain tranquility. It is weighed down by reflections on various flawed conditions, which are created by expansive and perishable causes, just like a forest elephant that has been chained.
खलाः कालेकाले निशि निशितमोहैकमिहिकागतालोके लोके विषयशतचौराः सुचतुराः ।
प्रवृत्ताः प्रोद्युक्ता दिशिदिशि विवेकैकहरणे रणे शक्तास्तेषां क इव विदुषःप्रोज्झ्य सुभटाः ॥ २८ ॥
khalāḥ kālekāle niśi niśitamohaikamihikāgatāloke loke viṣayaśatacaurāḥ sucaturāḥ ,
pravṛttāḥ prodyuktā diśidiśi vivekaikaharaṇe raṇe śaktāsteṣāṃ ka iva viduṣaḥprojjhya subhaṭāḥ 28
28. khalāḥ kālekāle niśi niśitamohaikamihikāgatāloke
loke viṣayaśatacaurāḥ sucaturāḥ pravṛttāḥ
prodyuktāḥ diśidiśi vivekaikaharaṇe raṇe
śaktāḥ teṣām kaḥ iva viduṣaḥ projjhya subhaṭāḥ
28. The wicked are very cunning, constantly active and intensely striving everywhere, especially at night, in a world where vision is obscured by a dense fog of delusion. These thieves of hundreds of sense objects are engaged in stealing one's unique discrimination (viveka). And who among their so-called 'good warriors' would be capable in battle if they abandon the wise?